Většina z nás jméno Dick Fosbury nikdy neslyšela. Pokud jste však někdy zahlédli třeba jen v televizi disciplínu zvanou skok vysoký, byli jste s největší pravděpodobností svědkem odkazu tohoto legendárního sportovce. Kdo to byl Dick Fosbury a za co mu dodnes vděčí svět atletiky?
Dick se už odmala věnoval atletice. Jeho specializací byl skok vysoký. S dospíváním však přišla nečekaná komplikace, která mu bránila zlepšovat svá dosavadní maxima.
Jeho téměř dvoumetrová výška totiž zásadně ztěžovala překonání laťky rozkrokovou metodou nebo metodou svislých nůžek, které se do této doby běžně používaly. Dickovi tak začalo být jasné, že pokud se chce vyrovnat svým konkurentům, musí na to jít jinak.
V roce 1963 se šestnáctiletý Fosbury rozhodl, že zkusí zavést do praxe novou techniku – skok zády napřed. Ta spočívala v tom, že se oběma nohama švihne vzhůru tak, aby byla co nejvíce využita náběhová rychlost. Zpočátku nebyla jeho technika zdaleka bezchybná, ale odhodlaný Dick denně trénoval, aby ji přivedl k dokonalosti. Nebylo to přitom vůbec jednoduché. V té době se totiž namísto měkkého doskočiště padalo do pilin a hoblin. To nebylo při skoku zády napřed pohodlné a už vůbec ne bezpečné.
Padající ryba a nejlínější skokan
Netrvalo to dlouho a nový způsob překonávání laťky skutečně přinesl své ovoce. Fosbury začal zdolávat výšky, o kterých se mu dřív ani nesnilo.
Ovšem stejně jako všechno netradiční se i jeho styl setkal s překvapenými reakcemi a kritikou. Tisk přirovnával Dickovu inovativní techniku k rybě, která sebou plácne do lodi a novinové titulky o něm hovořily jako o jednom z nejlínějších skokanů na světě.
S nepochopením se setkal také u svého trenéra Bernyho Wagnera. Ačkoliv Fosbury díky nové metodě zásadně vylepšil svá maxima, kouč jej přesto požádal, aby se držel staré techniky. Chtěl, aby při závodě nadále překonával laťku bokem a nový skok si nechal až jako záložní plán. I přes toto důrazné upozornění Dick nakonec použil svůj nový styl na šampionátu Národní vysokoškolské atletické asociace, a jen díky tomu se kvalifikoval na Olympiádu, která se konala v roce 1968 v Mexiku.
Po tomto úspěchu už jednadvacetiletý výškař neváhal svůj osobitý styl vyzkoušet i na Olympiádě před zraky diváků téměř z celého světa. Trenéři a další účastníci se k novince sice stavěli skepticky, ale sympatie publika si Dick získal okamžitě. Stal se miláčkem davů, jejichž nadšení sílilo s tím, jak se Fosburymu dařilo překonat každou novou výšku hned na první pokus. „Olé“ křičeli pokaždé, když překonával laťku. Dick se nakonec se svou technikou bez problému kvalifikoval i do finále výškařů, které se konalo následující den.
Nová genereace si zláme krky, tvrdili trenéři
V mexickém finále pak jako jediný překonal 224 centimetrů a vytvořil tak nový olympijský rekord. Do historie se zapsal nejen tímto úžasným výkonem, ale také tím, že jako jediný ze všech závodníků využil techniku skoku zády napřed. Všichni jeho soupeři totiž praktikovali tak zvaný straddle, tedy převalování přes laťku bokem.
„Na pódiu jsem se samozřejmě cítil hrdý na to, že jsem Američan, ale přemýšlel jsem především o lidech v mém rodném městě, kteří mě podporovali, i když to nebylo vždy jednoduché. Na to nikdy nezapomenu, “ vzpomíná Fosbury, který letos oslavil dvaasedmdesáté narozeniny.
I přes tento fenomenální úspěch se však stále našli tací, kteří o jeho inovativní technice stále pochybovali. „Je známo, že děti napodobují šampiony. Pokud se budou snažit kopírovat Fosburyho, bude to znamenat konec pro celou budoucí generaci výškařů. Při napodobování jeho techniky si totiž všichni přelámou krk,“ prohlásil jízlivě na účet nového olympijského vítěze například kouč amerického olympijského týmu Payton Jordan.
Nekonečící sláva Fosburyho Flopu
Jak však jistě tušíte, Jordanovi předpovědi se nenaplnily, ba právě naopak. O čtyři roky později na olympijských hrách v Mnichově skákalo tímto stylem 28 závodníků z celkových čtyřiceti. Skoku zády napřed se začalo od historického úspěchu na olympiádě v Mexiku říkat "Fosburyho Flop". Ironií osudu se Dick nakonec nedokázal kvalifikovat na mnichovské hry a z odvětví sportu definitivně odešel v roce 1972, tedy čtyři roky po svém nečekaném triumfu. Absolvent univerzity v Oreganu pak založil strojírenskou společnost, v které působil až do svého důchodu v roce 2011.
Ačkoliv Fosbury svůj úspěch nedokázal zopakovat, svět atletiky mu přesto vděčí za mnohé. I přesto, že mu ze začátku věřil skutečně jen málokdo, dokázal díky svému odhodlání prorazit se zcela odlišným přístupem. Podzim roku 1968 se tak stal významným mezníkem historie sportu a výškaři po celém světě dodnes skáčou technikou Fosburyho Flopu.
