-
První olympijská medailistka, plavecká rekordmanka, která trhla mužský rekord o dvě hodiny, nejslavnější wrestlerka Ameriky, první žena s čistým grandslamem i první Afroameričanka s grandslamovými tituly. Připomeňme si největší sportovkyně první poloviny 20. století.
-
Hélène de Pourtalès – první zlatá olympionička
Dcera finančníka a železničního magnáta a dědičky tabákového impéria měla dostatek předpokladů a prostředků pro to, aby nemusela celý život dělat vůbec nic. Pokud ale trošku zapátráme v pramenech, zjistíme, že to rozhodně nebyla dáma, která by seděla v koutě, vyšívala a hrála na klavír. Hélène byla vášnivá jachtařka. Narodila se a vyrůstala v New Yorku, ale v roce 1891 se provdala za švýcarského hraběte Hermanna de Pourtalès, bývalého důstojníka pruské armády a rovněž jachtaře.
Spolu s ním a synovcem Bernardem byla Hélène členkou posádky švýcarské jachty Lérina, se kterou se účastnili závodů lodí o hmotnosti dvou až tří tun na olympiádě roku 1900. V tomto roce bylo ženám poprvé oficiálně povoleno závodit. Švýcarská posádka tehdy s přehledem zvítězila a dvaatřicetiletá Hélène de Pourtalès se stala první olympijskou vítězkou v moderní historii, pouhé dva měsíce před Charlotte Cooper, která na stejné olympiádě vybojovala zlato v tenisu.
-
Gertrude Ederleová – královna vln a rekordů
Narodila se roku 1905 v rodině německých imigrantů na Manhattanu. Její otec byl řezníkem, rodina si nežila špatně a mohla si dovolit i víkendovou chatu v oblasti Highlands v New Jersey. Tady „Gertie“ strávila dětství a tatínek ji naučil plavat ve vlnách Atlantiku. Sport ji nadchl, takže vstoupila do americké Ženské sportovní asociace a začala plavat závodně. Ve své biografii America’s Girl popisuje, jak se v roce 1920 rozmohlo ženské plavání coby sport i díky pokrokům v plaveckém oblečení, i to, jak ředitelka asociace Charlotte Epsteinová orodovala u Americké atletické unie, aby ženy během závodu mohly odložit nepohodlné punčochy.
Gertie se do plaveckého klubu přihlásila v pouhých dvanácti letech a hned trhla světový rekord na 880 yardů. Mezi lety 1921 a 1925 se stala držitelkou celkem 29 národních a světových rekordů. Byla členkou americké výpravy pro olympiádu v Paříži roku 1924, odkud si odvezla dva individuální bronzy a jedno štafetové zlato. 6. srpna 1926 se pak rozhodla přeplavat kanál La Manche a stala se první ženou, která to dokázala. Ve strašném počasí to zvládla za 14 hodin a 32 minut, čímž o dvě hodiny překonala předchozí rekordy mužů. „Lidi si mysleli, že žena nedokáže kanál přeplavat. Tak jsem jim dokázala, že to jde,“ prohlásila. Na Broadwayi ji pak přivítaly tisíce fanoušků a novináři ji dali přezdívku „Queen of the Waves“.
-
Mildred Burkeová – amazonka, která zápasila s muži
I v dnešní době si mnozí z nás aspoň v koutku duše myslí, že wrestling není sport pro elegantní dámy. A co teprve ve čtyřicátých létech? Midred Burke pracovala od patnácti jako číšnice a později jako stenografka. Jednou ji její přítel vzal na zápas ve wrestlingu a nevědomky tak odstartoval zájem své budoucí ženy o tento sport. Sám na tom příliš nevydělal – Mildred začala trénovat. Nejprve dokonce s muži, aby dokázala budoucímu trenérovi svoje kvality, na základě nichž ji pak Billy Wolfe přijmul do týmu wrestlerek. Wolfe byl trenérem a pořadatelem zápasů a zanedlouho se stal i Mildrediným manželem.
Profesionálně začala Mildred zápasit v roce 1935. Stala se světovou šampionkou a prvenství obhajovala až do padesátých let. V průběhu třicátých let zápasila v rámci exhibičních utkání s muži, přičemž poražena byla jen jednou. V padesátých létech ohrozil její kariéru rozvod s nevěrníkem Wolfem, který ji chtěl pomocí kontaktů a intrik odstřihnout od profesionálních závodů. Většina žen se ale postavila za ni a vše vyvrcholilo finálovým zápasem na šampionátu v Atlantě roku 1954, kde Mildred nastoupila proti Wolfově neteři June Byersové. Zápas se zvrhl v řežbu s nejasným výsledkem. Roku 1956 Mildred Burkeová ukončila kariéru, ale dál působila ve Světové ženské wrestlingové asociaci a propagovala tento sport po Státech i v zahraničí.
-
Maureen Connollyová – hvězda, která zářila příliš krátce
Bezpochyby největší tenistce padesátých let bylo souzeno stihnout všechny úspěchy za velmi krátkou dobu. Kariéru předčasně ukončila nehoda, když se čtrnáct dní po zisku třetího vítězství na Wimbledonu při projížďce na koni střetla s nákladním autem. Následkem nehody bylo vážné zranění nohy, které jí už nedovolilo dál sportovat. Bylo jí pouhých devatenáct let. Do té doby ale stihla vyhrát devět grandslamových turnajů a dalších osm ve čtyřhře a smíšené čtyřhře. Třikrát po sobě zvítězila v anketě Nejlepší sportovkyně USA, stala se světovou jedničkou a roku 1953 se stala první ženou v historii (a druhým tenistou po Donu Budgeovi), která získala tzv. „čistý grandslam“, tedy vítězství ve všech čtyřech grandslamových turnajích v jedné sezóně.
Provdala se za amerického olympionika v jezdectví Normana Brinkera. Kariéru ukončila v nejlepších letech, po zmíněné nehodě roku 1955. Později společně s manželem založila nadaci na podporu mladých tenisových nadějí a roku 1957 napsala autobiografickou knihu Forehand Drive a k tenisu vedla i své dvě děti. Neužila si je ale příliš dlouho – „Malá Mo“, jak jí přezdívali, zemřela v pouhých 34 letech na rakovinu.
-
Althea Gibsonová – černá ovce bílého sportu
Být Afroameričanem nebyl ještě v padesátých létech žádný med. Rasová segregace byla stále společenským standardem, a i když nebylo nemyslitelné, aby dívka tmavé pleti sportovala, dostat se mezi ty nejlepší jednoduché rozhodně nebylo. Althea Gibsonová vyrůstala v Harlemu, čtvrti, kde fungovala tzv. Policejní atletická liga – příslušníci policie pomáhali dětem se sportovními aktivitami přímo v ulicích. Tady se Althea dostala k padel tenisu, sportu, podobnému tenisu a squashi, v němž se ve dvanácti letech stala newyorskou šampionkou. Od dětství byla rebelka a ve škole to s ní nebylo jednoduché. Ve třinácti utekla ze školy a ze strachu z otce i na čas i z domova. Sportovat ale nepřestala a měla výsledky. V tenisu jí nakonec podpořili sousedi, kteří uspořádali sbírku, aby se mohla účastnit tréninků a turnajů. Ten první vyhrála v roce 1947.
Díky sportovním úspěchům a sponzorům se jí znovu otevřely dveře na střední a pak i vysokou školu a také k dalším turnajům. US Open si zahrála poprvé roku 1950, když turnaj upustil od rasové segregace. První grandslamový titul získala ve čtyřhře s Angelou Buxtonovou na Wimbledonu 1956 a stala se tak prvním vítězem černé pleti (a Buxtonová prvním vítězem židovského původu) na tomto turnaji. Ve stejném roce vyhrála ve dvouhře i French Open a v následujících dvou letech přidala i po dvou trofejích z US Open a Wimbledonu a dalších pět grandslamových titulů ve čtyřhře. Kariéru ukončila roku 1958 takzvaně „v nejlepším“. Natočila hudební album, zahrála si ve filmu a roku 1963 se ke sportu vrátila – stala se první Afroameričankou na okruhu golfové LPGA Tour, kde soutěžila ještě patnáct let.
Témata:
plavání, historie, sportovkyně, sport, isportlife, tenis, sportovní historie,
Tenis na Heureka.cz
