Co se vám vybaví, když se řekne squash? Skleníkový kurt, šišaté rakety? Možná, spíše ale v hlavě naskočí Jan Koukal. Osmnáctinásobný mistr České republiky, bývalý čtyřicítka na světě. Ikona, která vyvedla malý sport pod reflektor mediálního zájmu. V posledních týdnech je ale z Koukala psanec, pan Nežádoucí… Na březnovém MČR, kde došel do semifinále, kriticky promluvil o úrovni některých reprezentantů. Proč?
35letý Pražák a otec synka Joakima, který v současné době zastupuje špičkové české sporťáky typu Petra Mrázka, Markéty Vondroušové či Josefa Dostála, ve velkém rozhovoru pro Superlife (první díl z cyklu "Rozlobení muži") své výroky vysvětlil. Stejně tak promluvil o stagnaci squashe jako takového, hysterii, která propukla, když „jeho“ sport nepropadl olympijským sítem, či rebrandingu, který Česká asociace squashe (ne)úspěšně podstoupila.
Sumář? Podobně řízné, jako byly v dobách největší slávy Koukalovy údery, jsou v současné době jeho názory. Pohár trpělivosti přetekl, squash v mnoha směrech zamrzl v čase a ikoně sportu s otečkovaným míčkem to není lhostejné…
O squashi se po delší době zase hodně psalo, opět díky Vám. Čekal jste, že kritika reprezentantů, které jste porazil v cestě do semifinále, způsobí takové haló?
„Přijde mi, že PR svazu pan Uhlíř úplně nepochopil svojí práci. Jeho zájmem by mělo být vytvářet squashi pozitivní PR, za což je ostatně od asociace i placený. A ne hledat a vytvářet senzace. Rozdmýchávat nesmyslnou válku. Za svými slovy si stojím, i když byla napsána a následně interpretována zvláštním způsobem. Od mistrovství republiky 2017 sám již netrénuji. To jsou dva roky, za tu dobu jsem odehrál víceméně jen dva domácí šampionáty, pokud nepočítám dva menší turnaje, abych se kvalifikoval. Samozřejmě se udržuji, hraju dvakrát týdně fotbal, ale to opravdu se squashovou přípravou nemá mnoho společného. Práce mi také dává čím dál méně času a prostoru. I tak jsem došel na MČR až do semifinále, ale hlavně přes výkonnostně tři hráče TOP 5 v Čechách.“
| Co řekl Jan Koukal po MČR? |
| „Když prohrají s někým, kdo dva roky netrénuje a odehraje jeden turnaj za rok, tak je to pro český squash smutný. Já jsem rozhodně dobře nehrál, jenom jsem běhal a vracel jsem. Možná by se měli nad sebou trochu zamyslet a začít některé věci dělat jinak. Třeba Byrtus má velký potenciál, ale jestli to myslí vážně, tak musí hodně přidat.“ |
Napadají mě dvě možné interpretace. Buď ta, že squash je jako jízda na kole, že bývalý 40. hráč světa jej nemůže zapomenout. Anebo současná reprezentace není tak kvalitní.
„Rád bych řekl, že 40. jsem byl v roce 2004, v TOP 50 naposledy v roce 2010. Squash je sport, který člověk těžko natrénuje sám bez zápasů. Jsem soudný a vím, jak jsem hrával a jak hraji. Ani vloni, ani letos jsem nehrál zdaleka tak jako dříve, to ani není možné. Zahrál jsem si týden před republikou s kamarádem z Maďarska co býval na podobné úrovni a také už nehraje turnaje a neměl jsem s ním šanci. Proto mé překvapení, že to stále na některé hráče z naší špičky, kteří se squashi věnují naplno, stačí. Prostě můj názor je, že po tolika letech, kdy se tomu intenzivně věnují, už by měli nebo minimálně mohli být jinde.“
Buďme konkrétní. Viktor Byrtus je jeden z nejlepších juniorských squashistů v Evropě. Přesto jste mu doporučil, aby přidal…
„To je pravda. Co ale jaksi nezaznělo, že jsem Byrtuse přirovnával ke Gregovi Gaultierovi, prvnímu hráči světa a legendě squashe. Viky je podobný talent jako on, určitě větší talent než jsem byl já. Viky před dvěma lety prohrál ve čtvrtfinále s Mekbibem 3:2 a když jsem viděl, jak hrál, byl jsem si jistý, že za dva roky tu bude vládnout. Vloni v 17 letech byl ve finále juniorské Evropy do 19 let. To byl fantastický úspěch. Věkem je Byrtus ještě junior, ale v 18 už je třeba koukat dál. Má neskutečné předpoklady, ale jestli je chce naplnit i mezi dospělými, tak prostě musí přidat. To je fakt. Jeho trenérovi jsem po republice volal a vidí to podobně. I s Vikim jsme v kontaktu a neměl s tím nejmenší problém.“
A vaše další terče? V cestě mezi nejlepší čtyřku jste krom Byrtuse skalpoval Ondřeje Vorlíčka a Martina Švece.
„To nebyl útok. Myslel jsem to obecně. Ne jak se to úspěšně snaží vyostřit pan Uhlíř. Vikiho jediného jsem zmínil záměrně. V něm má Česká republika squashový diamant, který je potřeba začít brousit. Jen můj názor a spíš takové zamyšlení, proč to tak je. Když se něčemu intenzivně věnuji nějakou dobu, tak by měl být vidět posun. Jestli se ostatní kluci z naší špičky nějak výrazně zlepšili, tak se jim omlouvám, že jsem to nezaznamenal. Díval jsem se na světový žebříček, ale ani tam jsem žádný posun od loňska nenašel. Ale třeba jsou takhle spokojení. Já bych tomu rozuměl, měl jsem to také „nastavené“ trošku jinak. Ale podle jejich prohlášení mi to nepřijde. Nahoru šel bez debat Ondra Vorlíček. Po sezoně jde studovat do USA, což je skvělý krok a moc mu k tomu gratuluji.“
Daniel Mekbib, česká jednička, s vaší kritikou nesouzní. Máte se prý více angažovat ve výchově mladých a tak pomoci českému squashi. Ne jen kritizovat přes média. Jste v tomto směru dostatečně činný?
„Poslední dva roky pomáhám jednomu juniorovi a třem juniorkám z Moravské Slávie v Brně, kteří letos na MČR juniorů vyhráli dohromady osm medailí. Stali se tak nejúspěšnějším klubem a jsou vidět i v Evropě. Pomáhal jsem s přípravou i Olze Kolářové, která získala letos na MČR ženský. Ta má můj velký obdiv, jak to zvládla. O našich TOP PSA hráčkách taktně pomlčím. Kdo za mnou přišel, jestli bych si s ním někdy nezahrál, je Ondra Vorlíček. A teď už také Byrtus. Takže slova našich reprezentantů do médií mi přijdou hodně úsměvná. Když mi bylo třináct, tak nejlepší u nás byl Miloš Pokorný. Na turnajích mě nastřeloval, strkal, já zápasy končil v slzách. Ale i tak jsem mu volal a prosil ho, jestli by si se mnou nezahrál. Jel jsem z Dejvic tramvají hodinu a půl na Černý most. Tam jsem dostal za 40 minut šestkrát 9:0, možná 9:1, a zase jsem jel zlomený zpátky.“
| Názor české squashové jedničky Daniela Mekbiba |
| „Moc tomu nerozumím. Je bývalý čtyřicátý hráč světa, to čekal, že všichni ho ihned a jednoduše porazí? Navíc je obrovsky zkušený. Poradil si s nadějnými juniory a poté po těsném průběhu s Martinem Švecem. Nesouhlasím s jeho názorem. Jestli chce situaci zlepšit, tak ho zvu, ať s námi trénuje a pomáhá juniorským reprezentantům." |
Slušná škola. Ale asi to znáte, co nezabije, člověka posílí…
„Přesně. Za týden jsem mu volal znova. Věděl jsem, že to je má jediná šance, jak se zlepšit. Squash mám rád, ale dnes už raději svoji energii a čas věnuji jiným směrem.“
Squash nedokáže přitáhnout mladé diváky
Tak z jiného soudku. Médii proběhla velká nevole, která se v Česku rozlila poté, co navzdory velkým očekáváním nebyl squash vybrán do programu OH v roce 2024 ve Francii. Jaký je váš názor?
„I mě samozřejmě mrzí, že tam squash nebude. Ale jak to pozoruji, tak jsem výjimka v tom, že mě to nepřekvapilo. Čekal jsem to. Squash je krásný sport a splňuje veškerá kritéria pro to, aby na OH mohl být. Ale to samo o sobě mu místo nezaručí. Squash strašně moc stojí o OH, ale OH očividně nestojí o squash. Šancí dostat se tam měl squash víc než jakýkoliv jiný sport. Každým neúspěšným pokusem se šance snižují a je to logické. Vidím to tak, že nové sporty musí OH něco přinést, být pro ně atraktivní divácky i marketingově, obávám se ale, že squash v tomhle zatím nemá tolik co nabídnout.“
Některé reakce byly až hysterické, souhlasíte?
„To, co prolétlo médii po republice, z toho mi bylo smutno. Aby z titulků článků znělo, že je to skandál, cinklé a pohrdavě byl komentován jiný sport, mi přišlo jako nepřiměřená reakce. Squash je dost možná nejnáročnější sport na světě. Má na co být hrdý a měl by si zachovat důstojnost za všech okolností. Miluji squash, ale stejně tak respektuji jiné sporty a sportovce. Stejně tak lidi, kteří něco umí a dokázali.“
Proto jste finančně nepodpořil sbírku na medializaci squashe coby olympijského sportu?
„Přišlo mi to nedůstojné. Nevěřil jsem, že vybraných několik desítek či stovek tisíc dolarů je to, co squashi chybí k tomu, aby tam byl. Což se bohužel potvrdilo. Vytáhnout z lidí peníze, které teď zmizí bůhví kde, mi přijde zvláštní. Pokud by byly potřeba peníze na výjezd juniorů na MS nebo něco podobného, tak bych to podpořil hned a sám je rád dal. Ale takovouhle prezentaci si squash nezaslouží.“
Bude tedy squash někdy na OH?
„Olympiáda potřebuje přitáhnout mladé diváky. A to si řekněme upřímně squash nedokáže. ČT sport udělala na facebooku anketu, jaký sport by lidé rádi viděli v programu v Paříži, a z cca. 400 komentářů zaznělo slovo squash v jediném, a to od squashisty. Jinak to byl především florbal, šipky, eSporty a další. Nemyslím si, že v jiných zemích by podobná anketa dopadla o mnoho lépe. Přenosy squashe se sice zlepšují, to je bez diskuze. Ale pro lidi, co squash nikdy nehráli nebo nehrají, je to v televizi sport na koukání složitý, těžko koukatelný. Navíc pochopení letů míčku a podobně je pro laika téměř nemožné. Na biatlon, na zápasy v kleci, freestyle motokros a další se plno lidí rádo dívá, i když je nikdy na vlastní kůži nezkusili. A to samé je i případ breakdance, který v Paříži má být. Je to krátké, intenzivní a při některých kouscích člověk jen zírá. X - Games nebo Nitro Circus jsou mega akce, které jsou divácky neskutečně úspěšné a atraktivní. Je to v první řadě show, u které se lidi baví. Doba se mění a mladí lidé se chtějí bavit. Když se člověk zajde podívat do O2 arény na FMX Gladiators, tak pro něj jsou vítězové všichni jezdci. A po těch olympiáda touží.“
Olympiáda je také obrovský byznys, musí generovat zisk. Přijde mi, že squash by velké terno, ve vší úctě, asi nebyl.
„Ano. Cítíme se pohoršeni, že OH kouká na peníze. Proč je to tak šokující? OH jsou především ohromný byznys. Mega akce. Když je na váze na jedné straně golf a možnost účasti Tigera Woodse, zatímco na druhé squash s Gregem Gaultierem, koho by jste vybral vy? Celkem logicky vyhrál golf, i když to pro golfisty není vrchol. Ale marketingový přínos pro OH je ohromný. To samé sedmičkové rugby. To samé baseball v Japonsku. A budu překvapený, pokud v Los Angeles 2028 nebudou vybrány eSporty.“
Kudy by se tedy měl squash vydat?
„V dnešní době existuje plno sportů, které na OH nejsou a ani být nechtějí. Jsou nesmírně úspěšné. Absolutním marketingovým masterpiecem pro mě jsou šipky. Vybudování nezávislého silného atraktivního sportu, u kterého se lidi budou bavit, je cesta, kterou by se podle mě squash měl vydat. O ten v budoucnu třeba budou jednou stát OH. To je cesta, která by byla nebo bude dlouhá a úspěšná může být jen za cenu změn.“
Věci se ale hýbou, nedávno proběhl rembranding české squashové asociace. Nové logo atd., co na něj říkáte?
„Líbí nebo nelíbí, to je otázka vkusu. To nehodnotím. Mně osobně to nepřijde jako výsledek kvalitně odvedené práce. Znám se s Markem Tesařem z agentury Raul, která se podílela na rebrandingu volejbalu. Takže znám i pozadí. Když člověk srovná nejen výsledek, ale celý ten proces a komunikaci, tak je to neskutečný rozdíl. Volejbal je podle mě příkladem toho, jak by rebranding měl vypadat. Od A do Z. Nové florbalové logo se mi na první pohled nezamlouvalo, ale po bližším nastudování informací k jeho vzniku mi dává smysl a dokážu mu porozumět. Squash nic takového nemá. Rebranding squashe je určitě dobrý nápad a nabízelo se to. Ale když dva dělají to samé, není to to samé.“
Streamovat MČR přes mobil na facebook? To ve 21. století nechápu!
Nemrzí vás, že jste se coby ikona squashe stal v Česku nežádoucí personou?
„Mě obecně mrzí pozice squashe, již několik let přešlapuje na místě. Je pořád brán jako rekreační sport, který je zábavné hrát. Ale lidé stále téměř netuší, jak vypadá jeho závodní podoba. Squashi chybí TOP akce, z které by si lidi sedli na zadek. Nemyslím jen sportovně, ale i organizačně. S kamarádem jsme se před několika lety pokusili to změnit. Měli jsme plán na pět let, ale po dvou vydařených rocích jsme se rozhodli to raději ukončit.“
Co se stalo?
„Zjistili jsme, že v aktuálním českém prostředí naše angažování není vítané. To, co pro nás měla být radost, se stalo bojem a starostí. Takže republikový šampionát po přímých přenosech na Nova Sportu a O2 Sportu, které jsme poprvé v historii zařídili, se vrátil zpět tam, kde byl dřív. O kampaních v rádiu si momentálně může nechat zdát, stejně tak o ambasadorech typu tehdejších sparťanských fotbalistů a reprezentantů Ladislava Krejčího s Jakubem Brabcem a s tím spojeným zájmem médií a počtem výstupů.“
Pokud se o sportu nepíše, jako by nebyl, viďte?
„To, co jsem popsal výše, byly kusy mozaiky na cestě k tomu, jak squash prezentovat tak, jak by prezentován být měl. Letos byl republikový šampionát streamován na facebooku přes mobilní telefon a tomu odpovídala i kvalita. Ve 21. století pro mě nepochopitelná věc. Stejně tak propagace této vrcholné akce je v posledních letech mizivá. Za pár týdnů tu bude ME juniorů, kde naši junioři mají šanci na medaile. Kdyby tam nebyla nominována jedna z mých svěřenkyň, ani nevím, že už se to blíží. Třeba už výše zmíněný florbal je primárně amatérský sport, ale jeho prezentace je na špičkové profesionální úrovni. Od toho by se squash mohl v plno směrech učit.“
Podruhé jste zmínil florbal. Čím vás tento progresívní, ale stále v drtivé míře amatérský sport tak tankuje?
„Florbal prezentuje navenek skvělý produkt. Hráči jsou sice amatéři, ale tento sport hraje neuvěřitelné množství dětí a lidí obecně. Má skvěle našlápnuto. Možná jde trošku opačnou cestou, než je obvyklé, ale v mých očích se stále vyvíjí a posouvá. Pro partnery minimálně na svazové úrovni je hodně atraktivní. Dokáže vyprodat O2 arénu. Není mnoho čistě českých projektů, kterým by se to povedlo. A pokud v tom bude pokračovat, tak placení hráči by měla být jen otázka času. Přál bych jim to, zaslouží si to a doufám, že po Švédsku to brzy bude právě ČR, kde budou pro hřišti běhat profíci.“
Sen o kompletaci počtu mistrovských domácích titulů na dvacet ještě v hlavě nosíte?
„Momentálně každý rok bojuji s tím, jestli vůbec budu hrát. Squash mám rád a baví mě, ale prostředí mi bere chuť. Republika je jediný turnaj, který zvládnu a pak se z toho po zbytek roku “léčím”. Hrát dobře bez herní praxe v podobě zápasů a turnajů je nemožné. Ale doby, kdy jsem trávil víkendy hraním squashe, jsou už minulostí. Maximálně si pinknu s juniory, kterým pomáhám. Hraji fotbal za Jíloviště B, kde máme super partu v čele s Horstem Sieglem, a to je pro mě daleko větší radost. Stejně tak charitativní fotbalový projekt Real Top Praha, který objíždí republiku, hraje zápasy a generuje peníze pro ty, kteří je potřebují.“
S bílou vlajkou na ústředí squashové asociace se tedy nechystáte?
„Aktuální vedení v některých směrech funguje dobře, samozřejmě mám na některé věci jiný názor, ale to je normální. Výsledky juniorů jsou fajn, ale jestli squash jako sport má růst, tak se musí posunout na daleko více frontách. Každopádně toto není skupina lidí, s kterou bych chtěl být v nějakém bližším kontaktu. Zůstávám se squashem ve spojení skrz juniory, kteří mě strašně baví, ale jinak raději svůj čas a energii věnuji jiným směrem. Jiným sportovcům, kterým pomáhám a starám se o ně se svojí agenturou „All 4 Athletes“. A hlavně rodině, máme malého kluka Joakima a to je největší radost. Letos on by tím hlavním důvodem, že jsem se přihlásil na republiku.“
