Vrátila český maraton na výsluní, od loňského bronzového závodu na ME v Berlíně ale běžkyni Evu Vrabcovou-Nývltovou trápí zdravotní problémy. Kvůli bolavým achilovkám přišla už na podzim o maraton v New Yorku a bude muset oželet i start na dalším velkém maratonu v Bostonu, kde měla závodit 15. dubna.
Ve svém trutnovském domku teď Eva Vrabcová-Nývltová natírá terasu, věnuje se zahrádce a úpravě jezírka. Na všechno má dost času, protože nemůže běhat. Místo maratonu v Bostonu ji čeká rehabilitační kůra, která by ji měla zbavit dlouhodobých trablů s achilovkami. „Boston je nejslavnější, nejstarší závod na světě, je sen každého účastnit se maratonu kategorie Majors. Mně se Amerika moc líbí, bylo to něco navíc. Bolí to hodně,“ říká Vrabcová-Nývltová.
Už na podzim jste musela kvůli achilovce vynechat maraton v New Yorku, jedná se teď o stejný problém?
„Achilovky mě trápily už od Berlína. Dostala jsem volno a začala jsem se zase připravovat na začátku roku. Byla jsem v Keni, kde jsem odtrénovala, co bylo potřeba.“
V březnu jste pak startovala na půlmaratonu v New Yorku, kde jste ale zůstala daleko za svými nejlepšími časy…
„V New Yorku mě to pobolívalo. Ono to úplně dobré nebylo nikdy, ale našla jsem pohybové stereotypy, kdy to nebolelo. V New Yorku mě ale na pátém kilometru začalo píchat v nohách takovým stylem, že jsem byla ráda, že jsem doběhla.“
Je to aspoň lepší než na podzim?
„Zlepšilo se to v tom, že jsem si našla polohu, kdy mě to při tréninku nebolí, ale běžet rychle vůbec nedokážu. Nedokážu se dostat do svého kroku. Každý krok mám o dvacet centimetrů kratší a nemůžu běžet uvolněně. Podle pocitu, co mám, se nedokážu dostat do běžeckého náklonu.“
Jaký je váš stav teď?
„Takový, že mě bolí úplně všechno, je to dlouhodobé, chronické přetížení, není tam žádný zánět. Na centru sportu nastoupím intenzivní rehabilitační kůru. Dostala jsem pokyn, že mám dostatek času, abych se vyléčila, abych mohla znovu podávat výkony.“
Co vás čeká?
„Jedenáctého dubna jedu do Brna na magnetickou rezonanci, jestli nedochází k větším chronickým změnám. Potom se rozhodneme, co budeme dělat dál. Rehabilitace bude zahrnovat lasery, dynamické cvičení, balanční položky, aby se achilovky a lýtka zpevnily a nedocházelo k otřesům.“
Jste známá, že nepostojíte, jak zvládáte čas bez běhání?
„To je naprostá tragédie! Jsem doma nesnesitelná. Běhat nemůžu, maximálně můžu chodit plavat, což není můj oblíbený sport, ale už jsem dvakrát byla. Pomáhá mi Belča (fenka samojeda Bella). Teď se jí můžu věnovat víc. Ale na procházky taky nemůžu, mám to omezené na práci na baráčku. Teď jsem dělala jezírko, připravovala zahrádku, čeká mě natřít terasu a dlažbu.“
Máte v hlavě nějaký termín, kdy byste ráda byla fit?
„Časově to nedokážu odhadnout, uvidíme. Nejsem schopná říct, může to být za čtrnáct dní dobré, když se ukáže, že je to prkotina, ale může se to táhnout do podzimu.“
Uvažujete o startu na zářijovém světovém šampionátu v katarské Dauhá?
„To je trochu předčasné. Pokud bych to stíhala, do Dauhá bych se moc ráda podívala. Ale ne za cenu toho, abych běžela padesátá a hůř a předvedla podprůměrný výkon.“
Pokud byste byla fit, nelákal by vás spíš listopadový maraton v New Yorku?
„V tuhle chvíli čekám, co řeknou doktoři. Vzhledem k tomu, že jsem reprezentant, a jsem na to hrdá, určitě bych Dauhá neoželela na úkor něčeho jiného. Pokud bych začala závodit v brzké době, chtěla bych, aby to bylo na vrcholné akci.“
