Návštěva hvězdného Petera Sagana v Praze minulý týden byla vzácným okamžikem. S ohledem na velmi nabitý závodní a tréninkový program trojnásobného cyklistického mistra světa se zřídka objeví doma na Slovensku, natož pak v českém hlavním městě. Ale jak prozradil v rozhovoru pro iSport LIFE, má naši metropoli rád. „Praha se mi hodně líbí, když jsme byli s bráchou menší, tak nás sem máma a kmotra brávaly na dovolené,“ vysvětlil. Promluvil také o podpoře dětské cyklistiky na Slovensku a o svých závodních plánech.
V Česku jste prezentoval pamětní medaili, na které jsou vyobrazeny vaše tři tituly mistra světa. Co jste si řekl, když za vámi s tímto nápadem přišli?
„Nad tím, že bych mohl mít nějakou takovouto medaili, jsem ani nepřemýšlel. Ale potom, jak se mi to dostalo nějak do uší, jsem si říkal, že zlato je cenný kov, neztrácí na hodnotě a začal jsem se i trochu víc zajímat o sběratelské kousky, mince a podobně. A řekl jsem si, že by bylo pěkné mít takovou kolekci. Není to pro každého, ale ten, kdo se o to zajímá, je to jeho hobby, tak ví, o čem mluvím. Má to pro ně hodnotu. Medaile jsou vytvořené na počest tří mistrovství světa, které jsem vyhrál, mají tedy za sebou i nějaký příběh. A je jich jen sto, takže už jich víc nebude.“
|
Pamětní zlatá medaile „Peter Sagan“
|
Máte rád věci s příběhy?
„Myslím, že každý má rád příběhy. Ať už jako děti, kdy se díváme na pohádky, nebo potom jako dospělí, kdy sledujeme filmy. Každý má nějaký svůj příběh. Historie je plná příběhů, je to vidět třeba, když se jde člověk podívat do Říma a dokáže se zamyslet, jak tam lidi žili dříve a co je tam teď. Že je to pořád nějak zachovalé, i když to lidé vytvořili 2000 let před námi, pořád je to tady. To mě baví, vědět něco víc.“
Máte sám v oblibě něco, na čem takzvaně ujíždíte? Jako když si ženy kupují boty, muži hodinky…
„Já na to za prvé nemám ani moc času a za druhé mám dost co dělat s věcmi, které dostávám od lidí. Nebo i s koly, které mám. Třídím to a někdy v budoucnosti bych možná i chtěl, aby bylo otevřené moje muzeum kol.“
Kde by mělo být?
„To ještě nevím.“ (úsměv)
Doma na Slovensku nebo spíš někde v zahraničí?
„Možná na Slovensku, ale ještě uvidíme, třeba i v jiných zemích.“
Kde teď věci jako kola, která nejsou úplně malá, shromažďujete?
„Hodně jich mám i v Monaku a spoustu mám roztříděných tak, že vím, kde jsou.“
Máte schované i své první kolo?
„Myslím, že závodní tam je. To malé, takovou tu koloběžku, to ne. Ale první kolo, které jsem měl, když mi bylo devět by se tam, myslím, taky našlo.“
Medaili jste prezentoval v Praze. Jaký je váš vztah k české metropoli?
„Vztah k Praze mám, protože se mi hodně líbí. Když jsme byli s bráchou menší, tak nás sem máma a kmotra brávaly na dovolené, většinou jednou za rok nebo za dva jsme sem jeli na týden. Takže tady mám pěkné vzpomínky a líbí se mi tady.“
Ale zpět k cyklistice. Do posledního jarního Monumentu Lutych-Bastogne-Lutych jste nakonec oproti původnímu plánu nenastoupil. Když jste pak viděl v televizi, v jakém počasí se jelo (déšť, teploty okolo pěti stupňů Celsia), byl jste rád, že jste nejel?
„No určitě toho nelituju.“ (smích)
Bylo složité rozhodnutí tento závod vzdát?
„Zvažovali jsme to s týmem už po Amstelu a potom se to jenom potvrdilo, že by bylo lepší nejet.“
Z Grand Tour jezdíte Tour de France, ale zmínil jste se, že máte jednou v plánu i Giro…
„Před tím, než ukončím kariéru, bych si velmi rád vyzkoušel i Giro.“
Znamená to jet tam jednou nebo i víckrát?
„To nikdo neví, ale určitě než skončím, tam jet chci.“
Před klasikou Milán-San Remo, kterou jste ještě nikdy nevyhrál, jste řekl, že tento závod, stejně jako třeba titul mistra světa, je asi potřeba si vyčekat. Jste hodně trpělivý člověk?
„Jak na co. Jsem takový, že čekání moc rád nemám. Ale zase se mi potvrdilo, že každá sezona je jiná, mnohokrát jsem měl spoustu proher, druhých míst a nakonec se dostavil výsledek na největších závodech, které jezdíme. Takže si myslím, že někdy je lepší nad tím nepřemýšlet a život pak přinese i lepší časy.“
Jste tváří dětských závodů na Slovensku. Podporujete hodně sportování dětí ve vaší rodné zemi?
„Podporuji je i v místě, kde jsem vyrůstal, tam je velká základna pro děti, mají okolo 80 dětí, které jezdí za ten klub. To je čtyřikrát tolik, než když jsem tam vyrůstal já. Je pro ně náročné i cestování po závodech, kola, která musí obstarat. Na slovenské poměry je dobré, že tam něco takového funguje. Ale potom už je to horší. Když junioři vyrostou, přejdou do mužské kategorie. Na Slovensku nám ale základna pro muže chybí. Musí jít rovnou někam pryč, do zahraničí. Na Slovensku se velmi těžko v cyklistice vyroste. Ale zase to může být dobrá zkušenost do budoucna. No a potom je tato Peter Sagan Kids Tour, to je tour pro děti, kde mají příjemné zpestření víkendu. A myslím, že je to fajn i pro rodiče, že mohou jít na takovouto akci s dětmi. Děti tam můžou závodit, po závodech je připravené občerstvení, jsou tam různá představení nebo akce, kde si můžou některé věci vyzkoušet. Myslím, že je to také dobrá věc na podporu, aspoň tam může rodič vidět, zda má jeho dítě nějaký potenciál nebo ne.“
Tyto závody většinou probíhají přes léto, kdy vy máte sezonu, takže asi není moc možností, aby se děti potkaly s Peterem Saganem osobně, že?
„Byl jsem se tam dvakrát podívat.“
Máte na Slovensku oblíbené cyklistické trasy, které byste mohl lidem doporučit?
„U Žiliny máme spoustu pěkný cest. Většinou jsou to takové delší trasy. Když má člověk jet okolo padesáti kilometrů, tak tam má téměř jen jeden směr a po stejné cestě se vrací zpět. Ale když už si vyberete trasu nad 100 kilometrů, tak se dá jet i na Oravu, na Terchovou, na Považskou Bystrici. A když jsme měli dlouhé tréninky, tak jsme jezdili i do Čech, přes Makov. Tam je to moc pěkné.“
Je to tam i z vašeho pohledu bezpečné?
(úsměv) „Kde to je na silnici bezpečné? Holandsko, Belgie, ty jsou proslulé jako cyklistické země. Všude tam mají vytvořené cyklistické chodníky, auta dávají cyklistům přednost, auta si jezdí po cestě, cyklisté po svém chodníku. Hodně to funguje i v Americe na některých místech. Ale na Slovensku na to nemáme tu kulturu. Nebo na to nikdo nemyslel předtím a teď se to těžko dohání.“
