Zlato a stříbro na olympiádě, spousta nejcennějších kovů z mistrovství světa, Evropy, několikanásobný Král cyklistiky. Ten seznam je opravdu dlouhý a můžeme jen smeknout. Jaroslav Kulhavý je v podstatě už nyní legenda horských kol u nás. Poslední době to ale s ním vypadalo tak, že snad píchl obě kola, poztrácel někde formu a štěstí. Za vše mohlo podle něj zdraví. Svůj stav, který trval několik měsíců, popsal jako končícího, z vrcholu padajícího sportovce. Vše překonal a nyní stojí na čáře nové sezony a doufá, že naváže na svoje úspěchy a probojuje se do Tokia na olympijské hry.
Nemáte za sebou úplně dobrou sezonu, žádný světový výsledek, jak jsou fanoušci u vás zvyklí. A veřejnost se ptá, co s tím Jardou je, co se děje?
„Ono to začalo už vlastně minulý rok, kdy jsem kvůli zdravotním problémům vypadl ze světové špičky. Byly to ve zkratce důsledky dřívějších zranění, jako zlomená čéška a ruka, projevily se určité disbalance. Prostě tělo se zastavilo a nebylo schopné podávat maximální výkony, jinak pro rekreační sport by mi to ani nevadilo. Ono to šlo postupně. Nejdřív jsem byl schopný závodit, pak už jsem nemohl tolik kvalitně trénovat, ale závodit tak nějak ano, no a pak nešlo ani závodit. V květnu jsem přerušil závodění ještě před SP v Novém Městě na Moravě a začal intenzivně řešit hlavně svůj stav. Nebyla jiná volba, já dělám cyklistiku 25 let a je to jednostranný sport. Člověk je opotřebovaný a musí se o sebe starat.“
Zanedbal jste v průběhu kariéry něco ohledně zdraví?
„Tak to víte, že ano. Na téhle úrovni řešíte, kdy budete po zranění zpátky na kole, ne tolik rehabilitace, protože už není čas. Tělo si to ale pamatuje, že jste to nedal pořádně dohromady. Dvacet hodin týdně sedíte v autě, dvacet pět je pak trénink na kole, do toho stres. To se pak všechno nasčítá a buď se jednou vypne hlava, nebo tělo. V tomhle jsem udělal spoustu chyb, to vím. Potíže můžete přemoct párkrát silou, vůlí, ale ne donekonečna. Když pořád narážíte na svůj výkonnostní strop a chcete ho posunout, je otázkou času, kdy vás to hodí úplně opačným směrem.“
Je vám jasné, že mezi lidmi se hned rozkřiklo: Ten dojezdil.
„Tak to úplně. Kdybych to bral takhle, tak už jsem v životě dojezdil minimálně desetkrát. To je takový ten komunismus v nás, tohle neporazíme asi za třicet let, ale bude to trvat déle, no. Musíte ty řeči holt hodit za hlavu a soustředit se na sebe. Ono, když jezdíte pořád na předních místech, tak si na to lidi zvyknou a pak ten váš neúspěch nedávají, mají teorie, odsuzují. Rychle se u nás zapomíná na dobré výsledky předtím.“
Ale takové z mrtvých vstání může být i motivující.
„Samozřejmě ano, každá špatná věc je pro něco dobrá a když to překonáte, tak jste většinou pak silnější. Je dobré, že se člověk pozná zase z jiného úhlu, třeba já z toho zdravotního.“
Dozvěděl jste se díky této sezoně o sobě něco nového?
„Přiznám se, že jsem si myslel, že tyhle věci budu řešit, až když budu z vrcholového sportu odcházet. Tahle sezona se fakt zhroutila, a i když jsem dělal vše pro to, aby to bylo dobré, tak jsem zjistil, že silou to neurvu. Najednou cítíte větší tlak právě ze strany fanoušků, sponzorů, atd. Na tohle jsem si musel zvyknout. Ony by se tyhle zdravotní problémy nejspíš dostavily za rok, za dva stejně. Asi jsem se tímhle i připravil na ten konec profesionála a zařídil si i dost věcí pro život po něm. Ale snad jsem si to letos odbyl a mám před sebou ještě minimálně příští olympijskou sezonu. Už jsem se smířil s tím, že zítra na kole jezdit nemusím a budu dělat něco jiného.“
Od mládežnických kategorií jste zvyklý na úspěchy. Opravdu jste na tohle připravený?
„Myslím, že už ty svoje úspěchy nepřekonám, maximálně je můžu zopakovat. Pro mě je vlastně výzvou být následně úspěšný mimo sport.“
Osobně svůj stav hodnotíte spíš jako že jste někdo, kdo pomalu končí, nebo jste ten sportovec, který z vrcholu padá?
„Asi tak nějak souběžně. Možná skončím po další sezóně, možná když bude dobrá, tak si ji protáhnu na delší dobu. Zatím vůbec nedokážu předvídat. Jdu to toho ale na sto procent. Pořád je šance, že na olympiádu si Češi vyjedou dvě místa a já tomu chci dát všechno. Důležitá bude zimní příprava a rád bych se vrátil tam, kde jsem byl před tím výkonnostním propadem. Co bude po té příští sezóně nehrotím, třeba budu jezdit etapové bikové závody nebo maratony. Třeba zjistím, že už se nechci honit za vteřinami, medailemi a umělým světem úspěchu a najdu si výzvu jinde.“
Kde třeba?
„Osobní život, rodina nebo projekty, které mě zajímají, cestování. Těch věcí je hodně. Nemá to vyznít tak, že už bych potom vůbec nesportoval, to ne. Já si na kolo určitě několikrát v týdnu vlezu a projedu se (smích). Během své 25leté závodní kariéry jsem neměl moc volna, každý rok tak maximálně čtrnáct dnů. To není nic. Ani plánovat příliš nešlo.“
Tlak ze strany manželky na potomstvo ještě nepřišel?
(smích) „I tohle je ve hře. Já jsem tomu nakloněný a určitě doma neříkám, s tímhle mě nevyrušuj, jezdím teď na kole.“
Kdyby bylo dítě na cestě a manželka chtěla, abyste závodění pověsil na hřebík, protože na vše nechce být doma sama, to si dokážete představit?
„Myslím, že teď už ano.“
A pokud budete ještě závodit?
„Pokud bych s cross country z jakéhokoliv důvodu skončil a dál ale jezdil, tak se vidím nejvíc u těch náročných bikových etapáků jako je Cape Epic nebo Brasil Ride. Přiznám se, že tenhle typ závodů mi dělá větší radost než cross country, který je sprintem na hodinu a půl, a v poslední době mám na nich také lepší výsledky, to souvisí, přiznávám. Na sedmidenním závodě je všechno otevřené, musíte víc plánovat, je to prostě daleko větší výzva. Dle mého to je spravedlivější cyklistika. Navíc je to pestré, jak se jede krajinou. Představte si, že jste už popětadvacátý na stejném závodním okruhu někde třeba v Kanadě. To je jak chodit do fabriky.“
Na začátku jsme se bavili, že Češi mají u sportovce hned jasno, proč mu to nejde a že dojezdil. Ale vy je v tomhle hodnocení utvrzujete, protože pak jdete na e-bike a jedete v téhle disciplíně na mistrovství světa. Pak kolem sebe slyším: Jarda Kulhavý už je na tom tak špatně, že jezdí na elektrokole. Ten to dopracoval.
„Já to vnímám jako segment cyklistiky. Hodnota toho závodu byla určitě v marketingu a propagaci elektrocyklistiky. Měl jsem ve smlouvě se značkou Specialized, že tenhle závod pojedu. Mně to zaplatilo v podstatě sezonu a jelikož mám svůj tým, tak nebylo ani co řešit. Lidem to ale stejně nevysvětlíte.“
Chápu, ale dělat v tom mistrovství světa?
„Proč ne, je spousta sportů, kde využíváte technologie. Jediné co, tak bych to nedával osobně do souvislosti s ostatními cyklistickými disciplínami a oddělil to.“
Ten jejich boom je raketový. Jak ho vnímáte?
„Myslím, že v tom je budoucnost a díky elektrokolům se dají setřít výkonnostní rozdíly třeba v rodině, nebo zdravotní indispozice. Je mi jasné, že v poslední době elektrokola často používají lidé, kteří s tím moc neumí, motají se někde po cestách, padají mezi chodce, jsou agresivní. Ale ono to je o lidech, ne o té technologii.“
Co vás teď čeká, jak bude vypadat vaše nová sezona?
„Bude to standardní, Španělsko, Kypr, pak pojedu Cape Epic. Potom je potřeba jezdit závody v cross country, abychom vyjezdili pro Česko více bodů a my měli dvě místa na olympijské hry. Na konci května uvidíme. Věřím, že se to podaří a když ne, tak klapnou určitě jiné věci.“
| Jaroslav Kulhavý (34 let) |
| horské kolo (Cross Country) |
| Juniorský mistr Evropy a světa z roku 2003, bronzový medailista na mistrovství světa 2007 v kategorii do 23 let dvojnásobný mistr Evropy z let 2010 a 2011 vicemistr světa z roku 2010 mistr světa z roku 2011, ve stejném roce zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru olympijský vítěze z Londýna z roku 2012. v roce 2014 získal světový titul v maratonu na olympijských hrách v Riu 2016 vybojoval stříbrnou medaili v letech 2010, 2011, 2012 a 2016 triumfoval v anketě Král cyklistiky v české anketě Sportovec roku obsadil v letech 2011 a 2012 vždy 2. místo (zdroj: Wikipedia.cz) |
