Úspěšné a krásné. Držitelka ceny UEFA za nejlepší hráčku sezóny 2017/2018 Pernille Harderová střílí góly za německý Wolfsburg, Magdalena Erikssonová je zase nepostradatelnou oporou obrany anglické Chelsea. Ačkoliv jsou tyto blonďaté krásky snem snad každého muže, pánové si musí nechat zajít chuť. Známé fotbalistky už několik let tvoří pár.
Byla to pro ně ta nejpřirozenější věc, kterou mohly udělat. Poté, co švédská obránkyně Magdalena Erikssonová pomohla svému týmu na letošním Mistrovství světa ve fotbale žen vybojovat vítězství v zápase s Kanadou, našla v davu diváků svou přítelkyni a políbila ji. Bylo to pro ně něco tak naprosto běžného, že je ani nenapadlo nad tím více přemýšlet. Až později, když jejich mobilní telefony začaly zaplavovat zprávy, uvědomily si, co se stalo
"Vůbec jsme nevěděly, že to někdo fotí," řekla o snímku, který rázem obletěl celý svět Erikssonová. Fotografie vzbudila na sociálních sítích i v médiích obrovský ohlas, který však neměl nic společného s tím, že dánská útočnice Pernille Harderová na ní měla oblečený dres svých švédských soupeřů.
Šlo o to, že na ní byl zachycen veřejně známý homosexuální pár, který si projevoval bez sebemenšího ostychu svou lásku na veřejnosti. Žádnou z hráček nikdy nenapadlo, že pro ně něco tak přirozeného, jako je polibek, by mohlo být inspirací pro miliony lidí na celém světě.
"Vždy jsme se na veřejnosti chovaly bezprostředně a nikdy nás nenapadlo, že bychom právě tímto mohly někoho inspirovat," řekla později Harderová. "Když jsme ale viděly, jaké ohlasy má fotka na internetu, uvědomily jsme si, že můžeme být vzorem pro řadu lidí, kteří se doposud ke své orientaci veřejně nepřihlásily,“ dodala.
Ačkoliv obě fotbalistky vyrůstaly v liberálních zemích, jejich comming out pro ně nebyl jednoduchý. Pernille Harderová strávila období dětství a dospívání v malém dánském městě Ikast. Veřejně se přihlásit ke své sexuální orientaci na maloměstě, ve kterém místí obyvatele ctí tradiční hodnoty, pro ni nepřipadalo v úvahu.
"Nemyslím si, že by mě za to lidé nenáviděli nebo odsuzovali, ale byla bych tam na všechno sama. Být homosexuálkou v tomto malém městě bylo přeci jen trochu divné," vysvětluje Harder, která o své orientaci poprvé otevřeně promluvila až před sedmi lety, když se kvůli fotbalu odstěhovala do Švédska
Erikssonová to měla s comming outem o něco jednodušší. Kosmopolitní Stockholm je této problematice daleko otevřenější než jiná města. Přesto však přiznává, že z toho byla velmi nervózní.
"Oznámila jsem to svým blízkým mnohem dříve než Pernille. Pamatuju si, že když jsem to svým přátelům řekla poprvé, rozplakala jsem se. Byl to obrovský tlak a to i přesto, že jsem žila v jednom z nejtolerantnějších měst na světě," popisuje hráčka Chelsea.
Obě fotbalistky se nyní zapojily do mezinárodního projektu Common Goal, který sdružuje profesionální fotbalisty a fotbalistky z celého světa. Členové se zavazují k tomu, že věnují 1 procento svých výdělků organizacím, které se zabývají sociálními změnami.
Příspěvky obou fotbalistek poputují konkrétně organizaci PlayProud, jejímž cílem je budovat u týmových sportů přívětivější prostředí pro členy, kteří se identifikují jako LGBT. "Neměly jsme žádná privilegia, ale teď je máme. Chceme proto pomoci lidem, kteří se nachází ve stejné situaci jako my před lety," zakončila Eriksson.