Často sedává u klece či ringu jako nejbližší pomoc zápasníkům v těžkých chvílích. Doktor Pavel Holeka je zkušeným a respektovaným traumatologem, který sám deset let trénoval thajský box a K1. „Vše se musí dělat s mírou, každý sport nese svoje,“ říká úrazový chirurg se zaměřením na sportovní traumatologii a artroskopii.
V bojových sportech se mnohdy mluví o takzvaném vypínači na bradě, který když se dobře trefí, způsobí knokaut. Co je na tom pravdy?
„Není tomu úplně tak, je to od otřesu mozku. Poranění mozku se dělí na tři části. Otřes je vlastně v uvozovkách nejjemnější poranění. Přesně ten případ, kdy organizmus zareaguje ztrátou vědomí. Dochází k tomu v případě inzultu, který je vedený na hlavu, s tím, že zápasník padá bezvládně k zemi. Často se pak ještě udeří o podlahu a je pak trochu problém se švihovým mechanismem krční páteře, protože je celý organismus a veškeré pohybové svalstvo v tomto okamžiku takzvaně zrelaxované.“
Co se pak s bojovníkem děje?
„Často pak mají retrográdní amnézii, to znamená, že nevědí, kde jsou a co se stalo, jestli už zápas vůbec proběhl. Je to krátkodobá ztráta paměti v úseku před tou událostí.“
Jak musí být potom o zápasníka postaráno?
„Musí být ihned vyšetřen lékařem. To děláme my, ringoví doktoři. Vyšetření zornic a orientace v prostoru a čase. Co nejdříve by pak mělo následovat rentgenové vyšetření, následně je poté vhodné doplnit zejména CT mozku, neurolog by měl zhodnotit neurologické funkce. Otřes mozku má totiž vývoj. Některým zápasníkům se chce například zvracet, což je další z příznaků otřesu. Bojovník by měl být po K. O. přepraven do nemocnice a minimálně pět, spíše ale sedm osm dní by se měl vyvarovat jakékoliv fyzické zátěže.“
Z jakého důvodu?
„Protože pak dochází k většímu prokrvení v oblasti mozkových cév a bolesti hlavy se mohou vracet. Následně je po K. O. většinou tzv. ochranná lhůta zhruba čtyř týdnů, například v boxu nebo v zahraničních MMA organizacích je to obvyklé. V tu dobu by neměl zápasník vůbec zápasit, ani v rámci přípravy, tedy sparingu. Jinak se pak může rozvíjet tzv. postkomoční syndrom, což je do budoucna obrovský problém.“
O co se vlastně jedná?
„To je veliká kapitola. Když se povinná pauza nedodrží, může docházet k trvalým bolestem hlavy, krční páteře, občasnému zvracení, poruchám orientace v prostoru a podobně. V odborné literatuře je popisován i pozdější rozvoj depresivních stavů a symptomatologie. To je téma nejen u zápasníků, ale hlavně u hráčů amerického fotbalu, kde k otřesům mozku dochází jak na běžícím páse.“
Říká se, že mozek de facto nemá schopnost regenerace, přesto je po otřesu potřeba, aby měl čas se lidově řečeno usadit, uklidnit. Je to tak?
„Ano, tak to je. Protože otřes mozku jako takový nemá za následek strukturální změny. Proto je to nejlehčí forma jeho poranění, kdy se opravdu jen otřese. Ale když dojde ke zhmoždění, což je druhá fáze, to už se projevuje s nějakým odstupem ložisky na CT. Je pak vidět změna charakteru struktury. A posledním stupněm je difúzní axonální poranění, to je to nejtěžší, nejčastěji způsobené autohaváriemi a pády z výšky. Dochází k rozpojení axonů, což už je veliký problém. Pacienti jsou pak často ohroženi na základních životních funkcích.“
Co je třeba sledovat, aby se s jistotou vědělo, že jde jen o lehké poranění mozku?
„To ukáže CT vyšetření, eventuálně vyšetření magnetickou rezonancí, které by mělo být dle vývoje stavu pacienta opakované. Jestliže si zápasník bude stěžovat na potíže, měl by být v horizontu deseti až dvanácti dnů znovu vyšetřen. Já to dělám tak, že než je pustím do zátěže, chci je znovu vidět.“
