Kouč brankářů Vsetína září ve florbale: O inzerátu na gólmana či Dopitovi
Brankářským žargonem: Marek Zapletal "slajduje" mezi dvěma sporty. Ve florbalové Superlize dotáhnul Otrokovice do čtvrtfinále play off, v šatně po zápasech kontroloval mobil. Zajímal se o výsledky hokejového Vsetína ve WSM lize, kde trénuje brankáře. O životě v ikonickém klubu, který v 90. letech uzmul šest mistrovských titulů, i spolupráci s legendami Jiřím Dopitou a Radimem Tesaříkem mluvil ve velkém rozhovoru pro Superlife. Štrejchl i inzerát, kterým vedení klubu od soboty zkouší přivábit do A - týmu gólmana.
34letý Zapletal navlékal hokejovou „brankářinu“ odmalička, prošel všemi mládežnickými kategoriemi v Kroměříži a dotáhl to až do třetí nejvyšší soutěže v Česku. Solidní práce, ve florbale je ale ještě o pár levelů výš! Letos ve 26 zápasech základní části nejvyšší soutěže napálil do branky 28 míčků a přidal ještě deset asistencí. Jen osmnáct hráčů urvalo více bodů.
V hokeji jste to dotáhl až do 2. ligy mužů. Proč jste se odmítl vzdát florbalu a tvrdě nešel po kariéře profíka?
„Mám oba sporty opravdu hodně rád, nechtěl jsem se úplně vzdát ani jednoho.“
Cítil jste, že schopnosti chytat první ligu máte?
„To tak nejde říct, nejspíš ano. Věřil jsem si! Člověk se vždy trošku naladí na vlnu týmu, se kterým je a ten ho může i zlepšovat. Párkrát jsem si letos s kluky ze Vsetína i zatrénoval a necítil jsem se v brance vůbec zle. Ale když děláte dva sporty tak jako já, tak se přiznám, že hokej zabere více času na přípravu a to já tomu nestíhal dávat.“
Takže ani zajímavé finance vás nelákaly?
"To zase ano. Také proto mě to trošku mrzí v koutku duše, ale jsem tam, kde jsem, a dělám, co dělám. To mě baví!"
Brankáři ve florbale klečí bez hokejky. To je důvod, proč za Panthers Otrokovice válíte v poli?
„Přesně to mi vadí, chytáte bez hole a s holýma rukama. V tomto ty kluky obdivuju. Na základce jsem to zkusil, ale vždy jsem si vzal lapačku a vyrážečku, to kluci nekousali, tak jsem si řekl, že půjdu radši hrát do pole.“
Je nějaká vlastnost, kterou jste z hokejového chytání implementoval do svých střeleckých instinktů v Superlize florbalu? Víte, jak dát gól?
„Něco na tom bude, neumím to říct přesně, ale malinko o pohybu brankářů přemýšlím. Dívám se na jejich pohyb, stejně jako na hokeji! Jen samozřejmě s tím rozdílem, že na hokeji můžu poradit hráčům, kam to střílet, kdežto na florbale je na mně, abych se o to pokusil.“
Jaký vítr vás zavál do hokejového Vsetína?
„V hokejovém světě a při svém trénování brankářů v Praze na Kobře jsem se setkal s lidmi, kteří mi Vsetín doporučili, a pak už to bylo na mně.“
Co rozhodlo pro valašský klub?
„Nabídky byly i jiné, ale já se rozhodl pro Vsetín. Rozhodla geografická blízkost, bydlím v Přerově, i to, že jsem Vsetín měl vždy rád a na slavné bitvy jsem se jezdil i dívat.“
Šéfuje vám Jiří Dopita a Radim Tesařík. Jaké to je?
„Jsou to velcí profesionálové! Oba vědí, co dělají, mají svůj cíl, od takových se člověk může jen učit.“
Dopita musí být v kabině velká autorita, že?
"Je to tak! Má obrovský respekt, sám před hráči na svou kariéru vůbec nevzpomíná a nevytahuje. Chce kluky učit poctivě, jak to vidí on sám. Hlas samozřejmě ale zvednout umí."
Baví mě styl Neuvirtha nebo Francouze
Máte na starosti takřka všechny brankáře ve vsetínském klubu. Práce s jakou kategorií vás baví nejvíce?
„Baví mě všechny! Každá věková kategorie má svoje. Malinký gólmánky učí člověk základy a hezky si je tvaruje. Větší už mají zvládnuté základní dovednosti a dá se pracovat na rychlejším zvládnutí dovedností. S dospělými je to víc alchymie, mění se maličkosti, protože ti už si prošli celým vývojem. Vždy se dá něco změnit, ale je to víc o hledání aktuálního problému a pracovitosti.“
Nějaká zajímavá příhoda?
„Zajímavých příhod je spoustu každý den. Gólmanská práce je pestrá. Krizové jsou dny, kdy vyjde ranní trénink, zápas áčka a pak ještě večerní gólmanský trénink mladšího a staršího dorostu. To se psychická únava dostaví velmi a člověk večer usne okamžitě. Na ledě jsem totiž celý den.“
Jak jste byl spokojený s výkony brankářů A – týmu v loňské sezoně?
„Bylo to slušné, ale pak přišel výsledkový útlum, kdy se nedařilo celému týmu. Střídaly se dobré výkony s těmi průměrnými. Určitě byl zajímavý příchod Jardy Pavelky z hradeckého Mountfieldu na hostování, který k nám rychle zapadl do party a zvýšil konkurenci v brankovišti. Kluci se toho ještě více chytli. Pak ta tendence výkonnosti šla ještě nahoru.“
Co s náladou v klubu udělala vypadnutí ve čtvrtfinále 0:4 s Karlovými Vary?
„Pro klub je úspěchem play off. Po průběhu sezony, kdy jsme byli ve WSM lize nováčci, to byl splněný cíl, který byl jednu dobu i hodně daleko. Kluci ale mákli a to play off se udělalo. Pak už rozhodla větší kvalita v zakončení, ale rozhodně nikdo nechtěl, aby to skončilo 0:4.“
Máte brankářský vzor, na kterém mladým ilustrujete, jak by mělo vzorové chytání vypadat?
„Osobně se mi líbí více gólmanů, ale klukům nikoho nevnucuji, je dobré si z každého stylu nebo gólmana vzít něco. Ne každému to ale může vyhovovat. S muži se bavíme například o nějaké situaci, která někde nastala, například v extralize nebo NHL a vysvětlujeme si průběh, jak nejlépe na takovou situaci zareagovat nebo se na ni připravit. Mladí se snaží více napodobovat věci, co vidí v televizi, ale většinou špatně, tak to se snažíme taky rozebrat. Ze „světových“ gólmanů se mi líbí styl Quicka, Warda, Millera, z našich brankářů pak Neuvirtha nebo Francouze.“
Vsetín mě na florbalové zápasy pouští
Sociální sítě teď hodně řeší klubový inzerát, skrz který sháníte gólmana. Jak se to seběhlo?
„S inzerátem nemám nic společného, to je věc vedení, já jsem trenér a proto tady jsem, nic víc.“
Nemrzí vás, že to proběhlo za vašimi zády?
„Ne! Tohle je jen a pouze na vedení klubu.“
Čistě hypoteticky, jak byste si schopnosti „zájemců přes inzerát“ o brankoviště Vsetína otestoval?
„Tohle je hodně hypotetická otázka. Nemůže tam být zase nějaký velký rozdíl, podmínkou Vsetína byla zkušenost s reprezentací nebo KHL. Tím nepropadne každý! Ale určitě bych těch cvičení vymyslel více. Muselo by se zkusit víc herních situací.“
Skrz brankářská cvičení jste samouk?
„Ne, samouk určitě nejsem. Mám školu Martina Altrichtera, který mě toho hodně naučil. Inspiraci čerpám z celého světa, společně věci čas od času vždy prokonzultujeme, vyzkoušíme na sobě a pak je teprve zařazujme do tréninku.“
Ještě na skok k florbalu. Pokud zápas áčka Vsetína koliduje s duelem florbalové Superligy v Otrokovicích, co má přednost?
„Vsetín mně vyšel vstříc, že jsem vždy mohl na zápas florbalu. Ale když jsme s Otrokovicemi nehrály, snažil jsem se být na každém utkání Vsetína. Vše jsem měl navíc od kolegů nahrané a sestříhané. Doma jsem si sednul k videu a postupně rozebral chyby a pak to řešil s gólmanem, který chytal.“
Moře času musíte trávit za volantem.
„Cestování je dost!Ten čas za volantem pro mě ale nebyl problém, zase takové vzdálenosti to mezi městy nebyly. Otrokovice i Vsetín mně naštěstí přispívaly na cesťáky.“
V přítelkyni máte oporu, nebo vás peskuje, že jste málo doma?
„Přítelkyně je trenérka a výživový poradce ve fitku, kde tráví strašně moc času a navíc před pár lety se rozhodla, že si taky zkusí soutěžně florbal. Je bývalá extraligová hráčka basketbalu a sporty ji tak jdou, tak ještě má svoje tréninky a zápasy. Tím pádem se vždy potkáme až večer doma. Takže chroupe myslím v pohodě, podporuje mě a jezdí někdy na zápasy Otrokovic i Vsetína.“
Budete pokračovat ve stejném módu i příští sezonu?
„Uvidíme, sportovní svět je velmi rychlý, já se dál chci zdokonalovat ve všech směrech. Jestli to bude úplně stejné, že budu hrát za Otrokovice a trénovat Vsetín, to ukáže teprve čas.“
