Takhle to Rusové dělají. Carevič je občas za hlupáka, ale hrozí králům
Kdo bude tím dalším v řadě? Komu se podaří roztříštit vládu tenisových supermanů? Tady jsem, hlásí se hubený dlouhán Daniil Medveděv, ruský tenista, kterého forma posledních měsíců vystřelila až na čtvrté místo planety ATP. A při premiéře na Turnaji mistrů by rád zvládl to, co před deseti lety jeho krajan Nikolaj Davyděnko, tehdejší londýnský šampion.
Stalo se loni v létě při turnaji ve Washingtonu. Daniil Medveděv vyrazil na trénink s Francouzem Lukasem Pouillem a hrál tak bídně, že schytal kanára. „Takhle válí tenista pro top 10, co?“ vztekal se na dnes už svou manželku Darju, jež mu dokola opakovala, jak dobrým hráčem je a že nebude dlouho trvat a prosadí se do nejvyšších pater. Dnes mu může paní Medveděvová odpovědět: Kdo to tenkrát říkal?
Téměř dvoumetrový rodák z Moskvy je svěžím větrem na ATP Tour. Spíš uragánem, jenž má sílu, aby rozmetal staré pořádky. Třeba ten fakt, že se od roku 2005 protočili na prvních dvou místech žebříčku jen čtyři tenisté.
Z nové generace se jeví tím nejsilnějším a nejzdatnějším. Vždyť tenhle junák ve finále US Open dokázal povstat proti Rafaelu Nadalovi ze stavu 0:2 na sety a v tom pátém málem Španěla dorazil. Vždyť jako jediný ze současných borců vyjma velké čtyřky postoupil do šesti finále na šesti turnajích po sobě a letos na podzim vypadal i hrál jako nejlepší tenista planety.
Svět vděčně poznává nového hrdinu, který přišel bavit a dobývat. Medveděv je vznětlivý chlápek, jenž se občas musí omlouvat za to, že se choval jako hlupák.
Na US Open ukázal divákům prostředníček, ve Wimbledonu mrsknul naštvaně mince po rozhodčím, na challengeru v Americe byl jednou vyloučený kvůli rasistickým poznámkám na sudího. „Snažím se zlepšit chování, protože někdy lituju toho, co jsem udělal. Ale aspoň si to umím přiznat,“ brání se Rus, jenž v patnácti letech odešel do Francie, aby se naplno oddal tenisové dráze.
V Rusku co si nezasloužíte, to nemáte
Předtím však v Moskvě navštěvoval prestižní akademii se zaměřením na matematiku a fyziku, kam je velmi obtížné se dostat. „Hlásí se tam tisíce, berou asi jen padesát žáků. Už v těch předmětech nejsem dobrý, ale býval jsem,“ prozrazuje na sebe tenista, který se vzpírá tvrzení, že se dnešní mladí až příliš bojí Djokoviče a spol, tudíž je nedokážou porážet.
Například Srba zdolal v posledních dvou zápasech a svým stylem hry, při němž se opírá pádné podání a zvládne umně mixovat útok s obranou, se mu dokáže dostat pod kůži.
„Nebojím se nikoho,“ hlásá Medveděv, jedním dechem však podotkne, že vytlouct trojblok na čele žebříčku je sakra těžký úkol. „Protože tam jsou nejlepší hráči historie. Vzpomeňte si, jak se říkalo, že Samprasův rekord čtrnácti grandslamů vydrží věky. Pak přišli oni a všichni ho předčili.“
Rus nazývá ostatní tenisty „spolupracovníky“, až na své krajany v šatně prý s nikým nedrží. A věří, že nová ruská vlna, kterou reprezentuje spolu s ním Karech Chačanov (17. na ATP) či Andrej Rubljov (23.) ještě světu ukáže. „Jsme silné osobnosti, makáme do posledního míče, protože tak to Rusové dělají. Jinde ve světě nechají rodiče své děti schválně vítězit, když si hrají, ale v Rusku nikdy. Co si nezasloužíte, to nemáte.“
Poslední velký triumf ruského tenisu je už deset let starý. Přišel právě na Turnaji mistrů v Londýně v roce 2009, který jako první a zároveň zatím poslední Rus vyhrál Nikolaj Davyděnko. „Všichni v Rusku jsme tehdy jeho tažení hltali,“ vybavuje si Medveděv, na kterého přichází řada, aby se pokusil o ten samý kousek.
