Už když závodila, fair play pro ni bylo na prvním místě. I po kariéře je pro ni důležité, aby tahle myšlenka žila dál. Někdejší lyžařská šampionka a šéfka kliniky celostní terapie a sportu VO2max Šárka Strachová tentokrát ve své pravidelné inspiraci pro iSportLife magazín mluví právě o tom, jak myšlenky fair play předává hlavně dětem. „Je to vlastně životní styl,“ tvrdí předsedkyně Českého klub fair play při Českém olympijském výboru (ČOV).
Jak jste se k téhle funkci šéfky vlastně dostala?
„Určitě jsem věděla jednu věc. Že nechci po ukončení kariéry zůstat v lyžování v jiné roli. Třeba jako trenérka. Také jsem netoužila mít žádnou funkci na svazu nebo v olympijském výboru. Ale klub fair play je vlastně jediná věc, kterou jsem si dokázala představit. Byla jsem oslovená přímo Květou (Jeriovou, bývalou dlouholetou předsedkyní klubu – pozn. autora), která se během roku 2020 rozhodla, že z osobních i zdravotních důvodů skončí.“
A za nástupkyni si vyhlédla vás.
„Zvažovala, koho by ráda v té pozici viděla, a přišla za mnou. Což pro mě byla výzva, zároveň i čest. Protože Květě se nedá říkat ne… Navíc mi to dávalo smysl, šla jsem do toho s chutí. Myšlenky fair play pro mě vždycky byly velmi důležité.“
Vás jednání v rámci fair play provázelo celou kariéru, že?
„Mám to na tom vlastně postavené. Buď žiju fair play, chovám se tak, nebo ne. Je to životní postoj, filozofie. Nejde to rozdělit. Že se na sportovištích budu chovat v rámci fair play, ale v životě ne… Tak to nefunguje. Člověk by se tím měl řídit všude. Doma, ve škole, v práci. Jde o respekt, slušnost, laskavost. Ale i o to, že by každý měl nést následky za svoje činy.“
Co přesně vaše práce obnáší?
„Je to více rovin. Jedna jsou samotné činy fair play, které pravidelně oceňujeme. Takže bychom byli moc rádi, kdyby se to víc dostalo do povědomí lidí. Že něco takového existuje. Každý může poslat návrh na ocenění. Může to být kamarád, známý, nějaký sportovec, kterého viděli v televizi, nebo i on sám… V amatérské nebo profesionální soutěži.“
Kam se mohou obrátit?
„Na adresu olympijského výboru. Buď to mohou poslat poštou, nebo mailem. Klidně i přímo na ten můj: strachova@olympic.cz. Budu moc ráda za jakýkoliv podnět. Hlavně v amatérských soutěžích. Protože ty se bohužel během covidu utlumily. Teď už to snad bude lepší. Když je nějaká profesionální akce, většinou jsou tam novináři a snáz se to k nám dostane. Takže nám jde o to, abychom se dozvídali i o těch běžných činech na amatérské úrovni. Většinou jsou to krásné a inspirativní příběhy.“
Co třeba vás zaujalo?
„Je jich hodně. Třeba těch klasických, když se někdo přizná, že fauloval, aniž by to rozhodčí viděl nebo že se dotkl míče, dal gól z ofsajdu. Jsou i další, třeba když dva mladí kluci cyklisté jedou závod, jeden má v kopci před cílem defekt. Tak ten druhý, místo aby mu ujel a pohodlně vyhrál, mu pomůže, počká na něj a potom jedou společně dál. Potom jsou i případy, kdy někdo zachrání život. Celkově jsou myšlenky fair play velmi důležité. Náš záměr je, abychom cílili hlavně na děti. Aby už si odmala uvědomovaly, jak je tenhle životní postoj důležitý.“
To je pro vás teď úkol číslo jedna?
„Ano. Chci právě dětem myšlenky fair play co nejvíc přiblížit. Jako klub jsme partneři nejrůznějších akcí, ať je to olympijský festival, víceboj nebo spousta dalších věcí. Děti jsou tvárné, v uvozovkách se dá říct, že jsou ještě nezkažené… Takže právě jim chceme předávat myšlenky fair play.“
Jak to konkrétně děláte?
„Máme takové desatero fair play. To je super, ale když jsem si ho přečetla, říkala jsem si, že když se dostane k dítěti, nebude z něj moc moudré. Jsou to obecná pravidla, pro děti těžko uchopitelná. Přemýšlela jsem, jak to k nim dostat. Takže jsme spolu s ilustrátorem Lukášem Urbánkem, který s olympijským výborem spolupracuje už delší dobu a nakreslil mimo jiné postavičky pro olympijské festivaly, vymysleli knížku. Jde o deset komiksových příběhů, každý je napasovaný na jedno pravidlo. Je to udělané hravou formou, aby to děti pochopily a mohly zásady fair play aplikovat v každodenních činnostech. Jsou u toho i úkoly, mohou si do toho na konci nalepit deset fotografií. Chtěli jsme, aby knížka měla hodnotu a děti se k ní mohly vracet.“
Čím je kniha ještě zajímavá?
„V každé kapitole vystupuje olympijský medailista. Ale jinak než ve své roli. Je tam třeba plavčík Prskavec, jezevčík Krpálek, paní, která prodává u stánku a jmenuje se Strachová, tělocvikář Lendl. Hlavně chceme, aby se to dostalo do škol.“
Což je důležité zvlášť v dnešní době, která je hodně zaměřená na výkon…
„Ono se to může krásně kombinovat. Můžu být dravá, úspěšná a vyhrávat, ale zároveň ctím prvky fair play. Není to buď, anebo. I ten nejlepší šampion může zachovávat principy fair play. Právě to dělá šampiona šampionem. Jsem přesvědčená, že když někdo docílí úspěchu nečestnou cestou, dřív nebo později se mu to vrátí. I když třeba v ten den vyhraje.“
Věříte na spravedlnost?
„Věřím na karmu. Nemusí se to projevit v té stejné činnosti. Pokud se někdo chová jako levák, facka může přijít úplně odjinud. Naprosto nečekaně.“