Jaký je to pocit, stát sám na prázdném stadionu, tlumočit evropským fotbalovým hvězdám nebo napomínat zahraniční fanoušky? A jak nezpanikařit, když na vás „střílí penalty“? Vyzpovídali jsme Libora Nenutila, který tlumočí na domácích zápasech Slavie v Evropské lize ale třeba také při jednáních o přestupech hráčů.
Práce tlumočníka vás někdy dostane na neuvěřitelná místa. „Nejkurióznějšími místy tlumočení pro mě bylo cirkusové šapitó, jatka, kamenolom, obchvat dálnice, hřebčín nebo kumbál na půdě v jedné kavárně,“ vypráví se samozřejmostí profesionála Libor Nenutil, který pomáhá lidem najít společnou řeč v angličtině, francouzštině a češtině. Mimo jiné tlumočí v kinosálech na filmových festivalech, jeho hlas můžete znát i z České televize a rozhlasu, kde byl svého času českým hlasem prezidenta Emmanuela Macrona, a v neposlední řadě už tři roky také z reproduktorů na fotbalovém stadionu Slavie.
Po ruce trenérovi, novinářům i fanouškům
Na samém začátku této práce byl přitom tak říkajíc povolán z lavičky: „Nejvíc zakázek a často nejlepší zakázky se v našem oboru získávají přes kolegy a v tomto případě tomu nebylo jinak. Jednou mi zavolala kamarádka, jestli bych neměl čas jít tlumočit tiskovou konferenci pro Slavii. Rád přijímám výzvy a zajímavé nabídky a tohle byl přesně ten případ – hned jsem šel tlumočit tiskovku a oficiální uvítání, když do Slavie přestupoval Michael Ngadeu-Ngadjui,“ říká tlumočník.
Vedení Slavie bylo spokojené a pravidelná spolupráce mohla začít. Od té doby Libor Nenutil pro pražský klub tlumočil třeba galavečer k výročí založení klubu, různá obchodní jednání v zákulisí, jednání o přestupech hráčů a veřejnost ho pravidelně může slyšet i přímo na stadionu, na domácích zápasech v rámci Evropské ligy. „Na začátku to byla výzva i krok do neznáma, který vyústil ve spoustu zajímavých situací i zážitků. Tlumočník by vždy měl chodit s předstihem, takže třeba ten pocit, když přijdete na stadion jako první a jste tam úplně sám, je velmi působivý a svým způsobem i trošku strašidelný,“ dodává tlumočník.
Bez tlumočníka se nehraje
V čem přesně práce tlumočníka při takto důležitých utkáních spočívá? V Evropské lize je daným pravidlem, že domácí klub musí vždy zajistit tlumočení na stadionu i při dvou tiskových konferencí – první je večer před zápasem, druhá po něm. „Ve stanovách UEFA je zaneseno, že musí být zajištěno simultánní tlumočení. Často ale tlumočení probíhá konsekutivně, protože by se nevyplatilo na tiskovku pronajímat kabinu a další techniku,“ doplňuje Nenutil. Teď po postupu Slavie do čtvrtfinále už ale bude všechno jinak: pro zápas takového formátu bude už simultánní tlumočení opravdu povinné.
A jaká jsou pravidla hry? V panelu sedí tiskový mluvčí, trenér Trpišovský, vybraný hráč a tlumočník. Proběhnou tiskovky obou týmů, přičemž hostující tým si někdy dělá svou tiskovku v „rodném“ jazyce pro usnadnění zpracování ve svých médiích. Vzhledem k tomu, že jde o zápasy Evropské ligy, tlumočí Nenutil především do a z angličtiny, ale třeba při zápasu s Bordeaux využil i znalosti francouzštiny.
„Součástí mojí práce je pak i tlumočení třeba při oficiální zdravici na trávníku, když delegace dorazí. Druhý den je pak moje místo přímo v režii na stadionu, spolu s moderátorem, který glosuje průběh zápasu,“ popisuje Libor. Zde je scénář pevně daný pravidly UEFA: „Na začátku proběhne uvítání a prohlášení proti rasismu a diskriminaci. Někdy se také v cizím jazyce čte soupiska hostujícího týmu,“ dodává tlumočník. V průběhu zápasu pak Libor doprovází moderátora v důležitých okamžicích zápasu: „Společně sdělujeme počet diváků, hlásíme do éteru žluté karty, střídání, pokutové kopy, oznamujeme poločas a koncové skóre,“ popisuje Libor Nenutil situaci, kdy všechno probíhá, jak má.
Komunikace s fanoušky: Jako ve škole
Občas ale musí přitvrdit: „Při zápasu s Genkem jsme třeba museli hlásit, aby fanoušci neházeli předměty na hrací plochu a neodpalovali dělobuchy a dýmovnice. V tu chvíli mi přišlo úsměvné, že musím někoho napomínat jako učitelka ve škole, ale v jednu chvíli byla na stadionu opravdu skoro tma a atmosféra jako v udírně,“ vypráví tlumočník a dodává, že tyto případy nejsou jedinými, kdy musí fanoušky usměrňovat.
Po konci zápasu třikrát vyzývá fanoušky hostů, aby zůstali na svých místech a opustili je až po pokynu organizátora. Dělá se to proto, aby se fanoušci obou týmů nemísili před stadionem a nezavdala se tak příčina střetům a výtržnostem. Připravený musí být ale i na varování při rasistickém chování fanoušků a v krajním případě i na ohlášení ukončení zápasu z důvodu neuposlechnutí tohoto napomenutí.
„Sešívaného“ tlumočníka by ve Spartě asi nechtěli
Na otázku, zda se ho nějaký tým snaží „přetáhnout“, kroutí Libor Nenutil hlavou. Souvisí to podle něj i s tím, že mezi kluby může být taková rivalita, že pokud je něčí obličej spojen s určitým klubem, je to podobné, jako by nosil kolem krku fanouškovskou šálu. „Tlumočník samozřejmě musí být při své práci nestranný, nezaujatý. Nabídka od jiného klubu zatím nepřišla a myslím si, že ani nepřijde. Pro někoho může být odrazující, že ‚kopu za Slavii‘.“ vysvětluje Libor Nenutil.
Jeho předchozí vztah k fotbalu byl přitom velmi vlažný: „A to přesto, že pocházím z vesnice, kde jsou fotbalové zápasy významnou součástí společenského života,“ dodává. Jako při kterémkoli jiném tlumočení, i zde si musel všechno nastudovat. „Sledoval jsem různá videa na YouTube a dělal si výpisky. Kreslil jsem si obrázky fotbalového hřiště s popisy, co co znamená a jak se to řekne. Kreslil jsem si postavičky fotbalistů s popisky, jak se řeknou štulpny, kopačky a různé další detaily, protože člověk nikdy neví, které slovo bude zrovna při daném zápasu důležité,“ vysvětluje Nenutil a přidává paralelu s případem, kdy byl tlumočit v kamenolomu, celý předchozí den se učil terminologii k důlní technice a revitalizaci lomů a pak se nakonec celou dobu mluvilo o čolcích.
Zároveň přiznává, nakolik je jeho účinkování na poli sportu paradoxní: „Na jednom semináři tlumočení na univerzitě jsme jednou měli jako téma sporty a všichni se mi smáli, že to není zrovna moje parketa. Shodou okolností jsem tam tlumočil právě příspěvek o historii a pravidlech fotbalu. Tehdy jsem si poradil, ale hned vzápětí jsem se dušoval, že sport nikdy tlumočit nebudu a už vůbec ne fotbal,“ směje se Nenutil a připouští, že teď už o sobě může říct, že Slavii i fandí. Na to, aby koukal na celý zápas, pokud zrovna není na stadionu pracovně, většinou nemá čas, ale výsledky i články si vždy přečte rád – a to i kvůli kontextu, aby byl při příštím tlumočení v obraze. A samozřejmě má radost, když „jeho“ tým vyhraje.
I tlumočník někdy musí spoléhat na „štěstíčko“
„Naštěstí všechny zápasy, na kterých jsem tlumočil, Slavia vyhrála, případně v nich remizovala, což se samozřejmě odráží na náladě při tiskovce. Jednou se totiž třeba také stalo, že dorazil trenér poraženého týmu, zeptal se: „Máte otázky? Nemáte otázky. Na shledanou,“ sebral se a odešel,“ vypráví Nenutil. Po zápase probíhá další tiskovka, která už je mnohem živější. Zatímco před zápasem nechce nikdo nic moc prozradit a všichni jsou tajemní, po zápase musí tlumočník čelit ofenzivě v podobě záludných otázek, odpovědí a paralel, na které musí být připravený.
Tlumočení fotbalových tiskovek se pro laika může zdát jako pohodová práce. Občas ale i tlumočník potřebuje ono pověstné štěstíčko: „V prostoru nebývá dobrá akustika, je tam hluk, míří na vás desítky objektivů. Otázky padají v angličtině, ale od nerodilých mluvčích, kteří mají třeba silný cizí přízvuk nebo se nechají unést situací a artikulují nezřetelně. Nebo se stávají různé nepředvídatelné události,“ vypráví Nenutil a přidává historku kolegyně, dánštinářky, která tlumočila na zápase jiného českého klubu s Kodaní.
Jenže trenér Kodaně je Nor, a jak byl po zápase v ráži, tak začal mluvit norsky a tlumočnice zůstala doslova postavena mimo hru. „Bál jsem se, aby se mi podobná situace nestala taky,“ uzavírá Libor Nenutil a dodává: „Protože norsky umím říct pouze jednu větu: že v Bergenu hodně prší.“
Základ úspěchu? Nepodcenit přípravu
„Úspěchem tlumočení je příprava – čím více fotbal sleduju, tím více problematice rozumím a tím lépe mohu čelit otázkám sportovních novinářů, kteří problematiku znají opravdu do hloubky. Kromě perfektních jazykových znalostí a pohotového shrnutí výpovědi do cizího jazyka to znamená i nutnost znalosti fotbalové terminologie a hantýrky: „Jde o termíny, které nemůžete přeložit doslovně a navíc nikdy nevíte, který z nich v tiskovce zrovna zazní. Musíte je tedy znát všechny,“ vypráví tlumočník a dodává: „Moje noční můra je třeba „malá domů“. Pokaždé, když jedu na zápas, mě popadne panika, že toto spojení zazní a já si v tu chvíli nevzpomenu, jak se to řekne. Proto mám k dispozici tahák, který si cestou na tlumočení projíždím.“ Mimochodem, malá domů se francouzsky řekne „passe en retraite“.
Problémem mohou být i jména některých hráčů, protože týmy mají opravdu hodně mezinárodní složení. „Tlumočník musí mít jména nastudovaná, protože pokud je v cizím jazyce nezachytí, může se je maximálně pokusit nějak foneticky přiblížit, což je riskantní krok. Pro jistotu mám proto vždycky po ruce aktuální soupisky hráčů,“ říká Libor Nenutil.
Horké chvilky: „Zahrát to do autu“ leckdy nepomůže
Tlumočník se často dostává do situací, které vyžadují pohotovou reakci, a to, zda „přihrávku“ zpracuje a jak, je otázkou tréninku, improvizace a někdy i náhody. Svědčí o tom i nedávná ztráta v překladu, o které informoval iSport.cz. Zatímco Trpišovský tehdy svému „týmovému“ tlumočníkovi vysekl poklonu rovnou při tiskovce, plzeňský trenér Vrba si ve stejnou dobu „podal“ tlumočníka, který právě vinou špatného porozumění a interpretace úplně zaměnil vyznění otázky.
A jak tento přešlap komentuje Libor Nenutil? „Nevím, jaká konkrétně byla situace v Plzni, ani kdo tam tlumočil. Nicméně tlumočení je vždycky stres a proces interpretace může ohrozit mnoho faktorů – akustika, hluk nebo fakt, že tazatelé nečekají na mikrofon a myslí si, že otázky stačí říkat nahlas. To všechno může vést k nedorozumění. Bez kontextu to pak bohužel pro někoho může vypadat tak, že tlumočník neumí svou práci,“ vysvětluje Libor a dodává: „Vždycky říkám, že tlumočení je jako fotbal: Každý je odborník, dokud si to sám nezkusí.“
Kromě přípravy a případně nějaké té „malé domů“ v podobě improvizace a interpretace v takovém stylu, aby tlumočník nemluvil v rozporu z kontextem, je důležité i nebát se zeptat a poprosit třeba o zopakování otázky. Jakákoli chyba v porozumění se totiž často řeší „žlutou kartou“ pro tlumočníka, který v celé situaci – i když mnohdy i neprávem – sehraje roli živého štítu.
