Pustil se do hry s časem a posunul své srdce válečníka na nový level. Zdálo se, že basketbalista Martin Kříž přišel o unikátní šanci zahrát si na MS, když si v květnu přetrhl Achillovu šlachu. Ze hřiště mu museli pomoct spoluhráči, ještě ten večer šel na operaci... Sen o zářijové výpravě do Číny však nezahodil. „Věřím, že to stihnu,“ říká. Posiluje. Rehabilituje. Figuruje i v předběžné nominaci. Nicméně kdyby to přece jen nestihl – život a kariéra půjdou dál.
Kdyby se na podobné případy podíval do slavné NBA, moc naděje by nepobral. Kevin Durant? Ten se vrátí tak v únoru 2020. John Wall? Ani to možná ne. Utržená achilovka, už jiní borci měli problém ji dát do kupy v rozumném čase. Martin Kříž však věří, že to zvládne. Že se po květnovém zranění vrátí už teď v září. To lákadlo je velké – mistrovství světa.
Jak vnímáte tuhle svou odvážnou misi dostat se zpět na hřiště v expresním čase?
„Myslím, že je teď kolem toho obecně hodně debat. Vidíme různé články z NBA, jak se s tím kdo dlouho léčí a jak... Já si to však prostě vzal po svém. A poté, co jsem mluvil se třemi doktory, kteří mi řekli, že ta varianta, abych to stihl, je, tak jsem si to v hlavě nastavil jako nějaký cíl. Je jasné, že se každý ptá, zda stihnu Čínu nebo ne, a abych to případně neuspěchal, ale myslím, že jsem dost uvážlivý na to, abych poznal, zda je noha připravená. Pořád je mi jen 26 let a mám před sebou tak dalších osm let kariéry. To je dlouhá doba na to, abych něco uspíšil – a to i přesto, že by šlo o mistrovství světa, které by bylo jinak splněným snem.“
Takže zprávy o dlouhých léčbách Kevina Duranta nebo Johna Walla vás nerozhazují?
„Ne, jedu si svou vlastní cestu. Ono kdyby mi jeden doktor řekl jo a druhý zase ne, tak mi to možná v hlavě cloumá. Když to ale potvrdili hned tři... Ano, je to hraniční a vyjde to jen, když se to bude hojit, jak by mělo... Ale proč si to zase v hlavě tak nenastavit a neudělat pro to maximum?“
Ulevilo se vám, když doktoři řekli, že máte stále na mistrovství světa šanci?
„Jediná chvíle, kdy jsem byl myšlenkami dole, ve stylu, že je mistrovství světa v háji, nastala, když se to zranění stalo a já ležel na palubovce. Jakmile se ale začal rozjíždět proces operace a ještě před ní mi doktoři řekli, že by se to dalo stihnout, tak jsem si hodil v hlavě: A proč ne? Vzal jsem si to tak, že můžu veškerý volný čas využít nejen k rekonvalescenci, ale i ke zlepšení fyzické kondice. Doteď to vždy bylo tak, že po sezonách si člověk rád odpočinul – jedna dovolená, druhá dovolená a pak 14 dní před začátkem přípravy se člověk snaží dostat alespoň trochu zpět. Teď jsem si to ale dal tak, že i přes léto mohu pracovat na jiných částech těla, a zatím se to daří. Už čtrnáct dní od operace jsem začal cvičit a dělat vše pro to, abych dal nohu do kupy.“
Achilovka je ale alchymie. Jiří Welsch mi třeba říkal, že si zprvu myslel, že nejhorší zranění se týká kolena, ale prý později změnil názor. Souhlasíte?
„Tak já s tím zkušenost zatím neměl, ale co jsem se bavil s doktory, tak kdybych si třeba urval křížové vazy, varianta dát se do tří měsíců do kupy by určitě neexistovala. Navíc jsem měl štěstí v neštěstí, jelikož jsem si achilovku přetrhl na nejlepším místě a nejlepším způsobem.“
Takhle to zní fakt zvláštně...
„Prý to bylo, jako když ji člověk řízne nožem, nebo sekne – neměl jsem nic potrhané kolem. Byl to čistý přetrh. A navíc veprostřed, takže to nechytlo ani lýtko nebo jiné spodní svaly. U přetržené achilovky navíc záleží na tom, za jak dlouho se dá zpátky, a já šel na sál hned ve 22.30, pár hodin po zápase, což prý také hraje velkou roli v rekonvalescenci, neboť se to nestihne stáhnout a natéct. I to je jeden velký aspekt, abych to stihnul. A nakonec, ono je hodně individuální, jak se to u koho léčí, a já myslím, že jsem na tento typ zranění ještě mladý.“
I v tomhle cítíte výhodu? V rychlejším zotavení díky mladému věku?
„Ano, zjišťoval jsem si o tom spoustu věcí a rozdíl v přetržené achilovce do třiceti a nad třicet let může být i dva měsíce rekonvalescence. To mi také hraje v hlavě, že mám nějaký limit, že je to ta lepší varianta. Snažím se tak najít různé metody, abych to dal do kupy a byl připraven na mistrovství světa.“
Vše o MS v basketbalu 2019 najdete zde »
S Mühlfeitem trénuji mentální odolnost
Vůbec se mi zdá, že to máte v hlavě správně nastavené. Myslíte si, že pozitivní myšlenky vám v dosažení vzdáleného cíle pomáhají?
„Já si to takto snažil hodit už na začátku, plus mi hodně pomohlo, že jsem předloňskou sezonu začal pracovat s mentálním koučem Honzou Mühlfeitem. Poté, co se mi zranění stalo, jsme spolu začali mluvit ještě intenzivněji – voláme si nebo se vidíme jednou týdně a probíráme různé věci.“
Například?
„Řešíme spoustu věcí, jak zvládat stresové situace a jak pracovat na mentální odolnosti, protože tak padesát procent je o tom, jak má člověk nastavenou hlavu. A i tohle mi hodně pomáhá.“
Jak pak vypadala a vypadá nyní vaše rekonvalescence po fyzické stránce?
„Máme známého v Olomouci, který má sportovní kliniku, tak jsme využili jeho služeb hned po operaci. Tři týdny jsem jezdil na rehabilitace, kde byly různé věci od kolagenových injekcí přes plazmu, kryoterapii, oscilace, laserové věci... Bylo toho dost. Když ale máte varianty, jak tomu pomoci, tak proč to nevyužít? To bylo tedy do té doby, co jsem měl botu, sádru. A od 24. června, kdy mi ji sundali, jsem začal rehabilitovat s fyzioterapeuty, přičemž přišly tělocvična, mobilizační věci, balanční věci, a tak.“
Hodně tedy posilovat váhu a sílu na zraněné noze?
„Víceméně ano. Týden potom, co mi sundali botu, tak už je to i o balančních plošinách, kdy člověk normálně stojí, stlačuje míčky a snaží se nohu rozhýbávat i pomocí cvičebních gum. Jsou zde tedy všechny balanční plošiny, protahování achilovky, výpony a tak. Plus do toho fyzická příprava. Mám i výhodu, že mám doma bazén, kde mohu cvičit, rehabilitovat a pracujeme rovněž s odporovými věcmi. To je pro achilovku také lepší, protože je tam zátěž rozložena.“
Máte i nějaký jasně daný rozpis, co který den dělat?
„Třeba rehabilitace jsou v Praze, mám je tak třikrát, čtyřikrát týdně. Navíc jsem dostal kontakt na jednoho fyzioterapeuta, z něhož jsem nadšený, protože to bere komplexně na celé tělo. Jak vše funguje, co má co společného s čím... A do toho jedeme s Michalem Miřejovským od pondělí do pátku fyzickou přípravu v posilovně a v bazénu. Je to rozumně nakombinované: třeba třikrát, čtyřikrát posilovnu a dvakrát bazén, kdy si kolikrát říkám, že je po něm snad člověk vyřízený ještě víc... Ale to k tomu patří. Když si za něčím jdete, musíte něco obětovat.“
Jak to bere rodina? Mají teď děti třeba zákaz skákat na tátu?
„Ne, zákaz nemají, navíc teď už skákat můžou. Rodina se k tomu postavila stejně jako já. Navíc v prvních šesti týdnech se musela manželka starat nejen o děti, svou práci, ale i o zahradu a hlavně o mě. Všechno se mi doma podřídilo, i pro mě speciální dietní jídla se naučila vařit, ale skvěle to zvládla celá rodina a byli mi a jsou neskutečnou oporou.“
Všechno bílé z jídelníčku pryč
Co různé výživové prostředky, musel jste upravit svůj jídelníček?
„To byla vůbec jedna z hlavních věcí, již jsem změnil. Vždy jsem to měl po sezoně tak, že člověk začal jíst a pít trochu jinak, kila šla nahoru, a to by teď nebylo pro rekonvalescenci nohy dobré. Po konzultaci jsme tohle třeba rapidně změnili a je to i jedna z věcí, která hojení hodně pomohla. Není to tak, že bych měl daný jídelníček, ale spíše jsme si řekli, co vynechat a tak.“
Co tedy oželíte?
„Všechno bílé. Bílá mouka, pečivo... A hlavně je důležitá pestrost stravy. Zelenina, ovoce, do toho jsem začal pracovat ještě s jednou nutriční specialistkou, kdy jsme do toho řešili další výživové doplňky k urychlení uzdravování. Když to chce člověk dokázat, musí obětovat nejen čas, ale i finance a mít k sobě profesionály. Takže jsme třeba dělali i různé testy z krve, nechali si dělat genetické testy a tak. Věřím, že by tělo pak mělo být nastavené na správnou hodnotu.“
Trenér reprezentace Ronen Ginzburg, který vás zapsal do předběžné rozsáhlé nominace, je s vámi v kontaktu?
„Volali jsme si a vždy se tak v horizontu čtrnácti dnů ozve. Zajímá se, jak to vypadá a já jsem za ten zájem rád. Na druhou stranu, byť je mistrovství můj cíl a věřím, že to dobře dopadne, i kdyby se to náhodou nepodařilo, tak se svět nezboří a budu se připravovat dál. Na další sezonu...“
A třeba někdy na další jiné mistrovství...
„Přesně tak.“
Kříže driluje bývalý voják
Vyhlásil si misi: stihnout už zářijové mistrovství světa. A k jejímu dosažení mu pomáhá i borec, jenž ještě předloni plnil mise jako člen armády ČR. „Bál jsem se, že ho budu muset motivovat, ale ani to nebylo třeba,“ říká o Martinu Křížovi kondiční trenér Michal Miřejovský. Dril pod jeho vedením je jednou z částí přípravy, která má vrátit zraněného basketbalistu v zázračném čase zpět. A nechybí v něm pot, ani hry.
Když dorazí do haly v Nymburce, Martin Kříž zrovna končí rozhovor. Na sobě má týmové červené tričko s nápisem Czech Basketball, na ramenou batoh, v ruce balanční hůlky. „Můžu jít s vámi?“ ptám se ho pro jistotu. „No jasně,“ zaculí se jen a vyrazí.
V jedné z posiloven nymburského sportovního centra si zrovna dávají do těla volejbalisté, když tam vkročí i kondiční trenér české basketbalové reprezentace Michal Miřejovský s úkolem pomoci vrátit svého zraněného svěřence, dva měsíce od přetržení jeho Achillovy šlachy, zpět na palubovky. Času už moc nezbývá. Proto je třeba využít každý den. „A třeba si z nás Durant vezme příklad,“ zazní jen neurčitě ve vzduchu.
Už to nejsou časy, kdy Kříž mohl po operaci posilovat jen horní část těla s dlahou na noze. Na rozjezd si rovnou sedne na rotoped. Ze začátku ho rozjíždí oběma nohama, později se jen zapře a drží rychlost jednou - tou levou, zraněnou.
Následně z něj sleze, sundá si boty, postaví se před velká zrcadla a začne s tréninkem rovnováhy u prošlapování balančních míčků. V ruce má dvě hůlky na podpěru, zvedá se na špičky, propíná achilovku, dělá menší dřepy... „Potřebujeme, abys dostal sílu na následnou výbušnost,“ vysvětluje Miřejovský, který se u něj sklání a kontroluje různé úhly.
Po balančních míčcích následují i dřepy se závažím. Nejprve pětikilovým. Pak patnáctikilovým. „Kolena vně. Nespěchej,“ hlídá vše kondiční trenér, zatímco Kříž jde pomalu do podřepu, tam chvíli vydrží a nato prudce vydechne a rychle se narovná. Udělá to jednou, podruhé, podesáté... „To je ono, jak si takto nízko, posiluješ víc svalů. Pořádně to prošlápni,“ chválí ho Miřejovský.
Zatímco 26letý basketbalista oddechuje, on ukáže na mobilu videa z cvičení v bazénu. „Tam zase pomáhá odpor vody,“ vysvětluje a přicházející Kříž naoko varuje: „Na ty záběry je ale cenzura.“
Po každém cvičení se prochází, nebo mu Miřejovský bere nohu do ruky a achilovku promne. Před dvěma lety národní tým posílil po příchodu z armády, kdy sloužil u letectva na základně v Čáslavi a má za sebou i řadu zahraničních misí. Teď je jeho misí pomoci Křížovi na MS, kterého se Česko účastní po dlouhých 37 letech.
Volejbalisté už pomalu odchází, když staví bednu, na niž pak Kříž vyskakuje zdravou i zraněnou nohou. Vždy má v rukou patnáctikilové závaží a už z něj kape i pot na podložku. „Neboj se jí věřit. Vím, že to pálí, ale pojď. Nespěchej, ale zkus to,“ instruuje ho. A na podporu si s ním po úspěšném cviku často plácne.
Ke konci má ovšem i překvapení. Další posilování těla na nestabilním míči, na nějž však položí svůj mobilní telefon s aplikací ve stylu motivační hry. Načež Kříž musí naklánět vratkou plošinu tak, aby posbíral body padající do určitého místa jako v Tetrisu. „Inovativní metody,“ usměje se nad tím Kříž, zatímco Miřejovský mrkne: „Cvičení hrou. Jen počkej, až to uvidí Saty (Tomáš Satoranský), ten si to oblíbí.“
Celkem dril pod jeho vedením trvá v posilovně hodinu a půl. A když nakonec oba odchází, zazní z basketbalistových úst poděkování. Plácnou si takhle i v září v Číně s tím, že se jim společná mise o zázračném návratu podařila?
Miřejovský: Zkusíme to, ale riskovat nebudeme
"Musím říct, že navzdory zranění byl Martin hned od prvního dne, co jsme se potkali, pozitivně naladěný. Situaci bere od začátku jako výzvu a mentální stránka je též důležitou částí k jeho možnému návratu na hřiště. Zároveň je ale nastavený i tak, že kdyby mistrovství světa náhodou nedopadlo, tak svět nekončí a pracuje i na další části své kariéry. Jeho Achillova šlacha se přetrhla veprostřed, což bylo ještě štěstí, neboť když jste naopak blízko jakémukoliv úponu, může se rekonvalescence táhnout déle. A co rovněž hraje v jeho prospěch, je, že čtyři a půl hodiny po zranění šel hned na operaci – tím se to nestihlo zatáhnout. První tři týdny měl sádru, následně ortézu a v této části jsme pracovali na posílení zbytku těla, aby byl připraven na zátěž, až se noha stane opět funkční. Využívali jsme i cvičení v bazénu, kde měl odpor vody, a teď už pracujeme na tom, aby se dal dohromady jeho kotník. Tím, jak se s ním kvůli zranění dlouho nepracovalo, zatuhnul a musí se rozhýbat. V další části pak máme v plánu běh. Nic výbušného, ze začátku výklus a pak teprve zrychlení. Je výhoda, že je stále mladý a ze začátku jsme i překopali řadu věcí – řekli jsme si, že je nutný kvalitní spánek, strava, pravidelný pitný režim… Je to závod s časem, ale chci zdůraznit, že zase ne na úkor toho, že by měl něco uspěchat. S trenérem máme jasně daná data, kdy se bude ukazovat, v jakém stavu aktuálně je, a pokud se nám bude zdát, že by to bylo jen trochu urychlené, nebudeme riskovat, protože chceme, aby byl připravený především do další části kariéry.“
