Hvězdy NBA: obdivujeme jejich umění a vůli, baví nás svou hrou. Nad nimi jsou superhvězdy téhle ligy: nezapomenutelné osobnosti, schopné samy rozhodovat těsné zápasy. Pak je tu ale ještě úzký okruh legendárních, nezpochybnitelných a elitních šampionů z basketbalové Síně slávy: a tam se počítají jediná věc – mistrovské prsteny...
Bill Russell jich má jedenáct: první získal v roce 1957, poslední v roce 1969. Do třinácti profesionálních sezon tak dokázal vměstnat neuvěřitelných jedenáct titulů. Vzor ideálního spoluhráče s „nikdy se nevzdáme!“ mentalitou, který se stará především o blaho týmu a až v poslední řadě o své statistiky. NEJVĚTŠÍ VÍTĚZ.
Michael Jordan se může chlubit šesti prsteny. První tři hezky v řadě za sebou, pak „dovolená“ v podobě baseballu, pak další trojice v řadě. Vzor basketbalového alfa samce, jehož železné vůli a nárokům se podřizovali spoluhráči, ale vlastně i protihráči a celá NBA. NEJVĚTŠÍ HRÁČ.
I další hvězdy mají své příběhy. Pět prstenů, jimiž se pyšní Magic Johnson, definovalo nablýskanou a bezstarostnou éru 80. let, byl to „showtime“ kolotoč slavných Lakers. Pět prstenů Tima Duncana vypovídá o tiché vytrvalosti a nesobecké povaze, s níž bez karambolů navigoval tým z malého San Antonia až do pozice nejlepší organizace ligy. Tři prsteny Laryho Birda jsou důkazem geniality hráče, jehož „atletické schopnosti“ zřejmě nebyly větší, než jsou ty vaše. Pět Bryantových prstenů nese pečeť fascinující nenasytnosti a tvrdohlavé soutěživosti. Čtyři prsteny Shaquilla O´Neala jsou pro změnu zoufale málo; tenhle borec jich měl nasbírat mnohem víc...
Jaký je tedy příběh tří prstenů LeBrona Jamese? Ty první dva z Miami skoro nestojí za řeč; nabušený tým ze South Beach určitě cílil na vyšší mety. Ale co poslední z prstenů; ten, který v neděli věnoval „svému“ Clevelandu? Ten má cenu jako málokterý v celé dlouhé historii NBA.
Cleveland byl až do neděle městem, nad nímž se vznášela sportovní kletba dvaapadesáti roků neúspěchů a selhání. Ale co hůř – noční fanouškovská můra postupně splývala s životní realitou všedních dnů: Američané říkají pásu opuštěných továren kdysi mocného průmyslového středozápadu „Rust Belt“ a jeho charakteristikou je vysoká nezaměstnanost a ztráta naděje. Hle, vždyť i náš nejslavnější rodák, LeBron James, raději odešel za svým štěstím na slunnou Floridu...
Jenže LeBron se vrátil, protože kdysi slíbil svému kraji mistrovské oslavy. Sportovní rozměr vítězství je jistě úžasný a Jamesova dominance ve finále (ovládl všech pět hlavních statistik: body, doskoky, asistence, bloky a zisky – naprosto nevídané!) vejde do basketbalových dějin, krásnější je ale splněný slib ztraceného syna. Klidně se dojímejte nad přeslazeným klišé – je to sport, tady je to naštěstí v pořádku.
A teď trochu divné matematiky: tři Jamesovy prsteny jsou víc, než pět Kobeho Bryanta. A jsou jen o trochu méně, než šest klenotů Michaela Jordana. Ten jeden prsten (prsten pro Cleveland) totiž ne že vládne všem, ale jaksi září nad všemi. Je totiž pro všechny lidi v tomhle koutu světa; ne jen pro basketbalové nebo sportovní fanoušky.
