Jen desetibodová výhra nad tvrdou Austrálií, v noci na sobotu pak vydřené tříbodové vítězství nad chytře hrajícím Srbskem, které vymazalo osmnáctibodový náskok Duranta a spol. Co se to děje? Je snad ve hře scénář, v němž by američtí basketbalisté nevyhráli očekávané zlato na olympijských hrách v Riu?
Výběru amerických basketbalových hvězd na olympijských hrách se někdy ze zvyku stále říká Dream Team – podle původního mužstva toho jména, které nezapomenutelně ovládlo Hry v Barceloně 1992.
Ostatně; v pondělí to bylo přesně 24 let ode dne, kdy Jordan, Magic, Barkley a spol. rozdrtili v barcelonském finále Chorvatsko 117:85. Byla to nejmilosrdnější porážka, kterou soupeři Američanů vybojovali: průměrné vítězství Dream Teamu na turnaji jinak znamenalo propastný rozdíl 44 bodů...
Basketbal, ale vlastně celý sport tehdy odstartoval do nové éry globální zábavy a Dream Team byl jejím prvním trumfem. Jaksi pod čarou ale často zůstává, že basketbalová úroveň barcelonského turnaje byla vlastně tristní: dominance Američanů byla tak obrovská, že se skoro nedalo hovořit o sportovních utkáních – byl to bezstarostný, jednostranný basket jak z utkání zápasů All-Star. Na palubovku se někdy dostal i Larry Bird, který byl tehdy už v podstatě dosluhujícím staříkem (nic proti Larrymu, tohle je prostě fakt).
To, že nyní Durant, Anthony, Irving a Cousins musejí o své výhry tvrdě bojovat, není ukázkou jejich slabosti a nepřipravenosti; basketbalový svět se zkrátka stále zlepšuje mílovými kroky a mezinárodní basketbal je od toho „made in NBA“ tak odlišný, že jen individuální talent Američanům nestačí (ale stále na něj spoléhají: koncovku zápasu s Austrálií zachránil Irving nemilosrdně izolovanou akcí jeden na jednoho).
Tým USA zlato vybojuje, o tom stále není pochyb. Jen na své cestě nabídne zajímavější mače, než kterými bavil fanoušky originální Dream Team.
Související články
