Pohádka pokračuje, český tým skončí na basketbalovém MS nejhůře šestý – a stoprocentně skončí před výběrem USA. Zdá se nám to? Ne, tohle se opravdu děje. Další díl do mozaiky neuvěřitelného úspěchu přibyl po desetibodovém vítězství reprezentace nad Polskem, které – jakkoliv to zní zvláštně – lze řadit na stejnou úroveň jako triumfy nad supersilnými soupeři z Turecka nebo Brazílie.
Jak to? Proč? Vždyť s Polskem se svěřenci Ronena Ginzburga utkali dvakrát během srpnové přípravy a oba zápasy vyhráli: na turnaji v Praze zvítězili 81:76, v Hamburku pak 96:86. Mnozí se mohou ptát – Co je sakra na tom porazit je i potřetí?
Právě proto. Satoranský a spol. se museli vyhecovat na „obyčejného“ soupeře – po dechberoucích bitvách s basketbalovými giganty by přitom bylo pochopitelné, kdyby přišlo polevení z koncentrace. Ale nestalo se tak. Národní tým, který se před tím našel v roli outsidera, potvrdil sebevědomí i v úloze favorita.
A ještě jeden aspekt: v NBA označuje termín „back-to-back“ zápasy, které klub hraje hned druhý den, bez odpočinku. Prohra v nich se bere jako víceméně pochopitelná a ospravedlnitelná – výhra se naopak považuje za ukázku vysoké morálky mužstva. Češi svůj „back-to-back“ test zvládli proti protivníkovi, který měl mít teoreticky hlubší zásobárnu sil, protože měl den odpočinku navíc (což je v téhle fázi turnaje o podstatný fakt).
Místo toho ale působila česká reprezentace živěji a dynamičtěji, což potvrzují i čísla – národní tým zaznamenal patnáct bodů z rychlých protiútoků, zatímco Polsko ani jeden! Pánové, smekám…