Naběhané kilometry se náramně hodily: ze Součka je hráč pro Evropu
Coby člověk vyššího vzrůstu jsem na Tomáši Součkovi vždy obdivoval, jak brilantně dokáže své fyzické parametry využít při fotbalu – tedy při hře, která přeje spíše dynamickým typům s co nejníže položeným těžištěm těla. Nikdy by mě ale nenapadlo, že tenhle sympatický dlouhán, který snad dva roky nezahrál vyloženě špatný zápas, to dotáhne tak daleko (a pokud mohu tipovat, jeho cesta ještě zdaleka nekončí). Pozoruhodný na Součkově pohádce je i fakt, že se mezi elitu prokousal mimo jiné díky způsobu hry, na který se část českých fanoušků stále dívá skrz prsty.
Pamatujete na slávistické zápasy v Lize mistrů? Trpišovského tým v těžké skupině sice neobstál výsledkově, herně však ano. Červenobílé statistiky pak rozzářil zejména počet naběhaných kilometrů, v nichž dominoval – ano, Souček. Kapitán naběhal v šesti zápasech 76 121 metrů (v průměru tedy 12 687 metrů na zápas), což znamenalo absolutní primát: po základní části nejlepší klubové soutěže světa neměl na kontě žádný hráč víc kilometrů.
Ne všichni ale tento výkon kvitovali. „Je to teda atletika, nebo fotbal?“ „Maratoncům to moc bodů nepřineslo.“ „Na naběhané kilometry se fotbal naštěstí nehraje.“ Tak zněly některé z posměšných hlasů, na které mají fanoušci jistě právo. Jak se teď ale smiřují se skutečností, že hlavní protagonista tohoto „maratonského stylu“ se propracovává mezi lídry jednoho z klubů Premier League a podle hlasů z fotbalového zákulisí zaujal i na mnohem slavnějších adresách, než je ta aktuální West Hamu?
„Na Součkovi je nejlepší, že desetkrát vykryje svůj prostor a spolehlivě tam běží i pojedenácté, když je potřeba,“ řekl mi na adresu reprezentačního záložníka jeden bývalý hráč. Tenhle poctivý herní styl evidentně cení i na Ostrovech, přestože při něm fotbalista neobejde ve sprintu tři zkoprnělé protivníky a nepošle do vápna nadýchaný centr. Týmový sport je především o správném rozložení rolí v týmovém organismu – a Souček svým pojetím hry plní tu, která vede k vítězstvím. Pomáhá mu v tom geniální čtení hry („Má computer v hlavě,“ řekl o něm Trpišovský), ale i to, že prostě není líný na krok.
Ne; fotbal ani žádný týmový sport se skutečně nehraje na naběhané kilometry, ale bez nich to už prostě nejde. Běhají všichni. Běhají jak blázni. A budou běhat ještě víc – cesta zpět už nevede. Součkův příběh tak může sloužit jako inspirace: driblérský génius typu Messiho se narodí jednou za padesát let, ale i s herním stylem ex-slávistického lídra se dá udělat díra do světa. Právě sledujeme, jak velká a hluboká nakonec bude.
Základem je nebýt líný na krok. A mít trochu štěstí na klubové prostředí, které to ocení.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 38 | 85:33 | 99 |
| 2 |  | 38 | 102:35 | 81 |
| 3 |  | 38 | 66:36 | 66 |
| 4 |  | 38 | 69:54 | 66 |
| 5 |  | 38 | 67:41 | 62 |
| 6 |  | 38 | 61:47 | 59 |
| 7 |  | 38 | 51:40 | 59 |
| 8 |  | 38 | 56:48 | 56 |
| 9 |  | 38 | 39:39 | 54 |
| 10 |  | 38 | 43:50 | 54 |
| 11 |  | 38 | 51:60 | 52 |
| 12 |  | 38 | 44:56 | 49 |
| 13 |  | 38 | 38:58 | 44 |
| 14 |  | 38 | 31:50 | 43 |
| 15 |  | 38 | 39:54 | 41 |
| 16 |  | 38 | 49:62 | 39 |
| 17 |  | 38 | 41:67 | 35 |
| 18 |  | 38 | 40:65 | 34 |
| 19 |  | 38 | 36:64 | 34 |
| 20 |  | 38 | 26:75 | 21 |
- Liga mistrů
- Evropská liga
- Sestup
