Jistě jste tu aféru už dávno zaregistrovali: předseda španělského fotbalového svazu (RFEF) Luis Rubiales při oslavách zisku mistrovského titulu reprezentantky jednu po druhé objal, načež Jennifer Hermosovou políbil na ústa. „Což je čin, který současná západní společnost považuje bez předchozího souhlasu za zcela nepřijatelný,“ píše sarkasticky kolega Ondřej Škvor ve svém nedávném blogu. A protože v deníku Sport a na webu iSport.cz fandíme kromě dobrého fotbalu také názorové pestrosti, rozhodl jsem se i já připojit svůj pohled na věc.
Pokud se shodneme, že objetí a polibek na ústa jsou poměrně intimní projevy náklonnosti, shodneme se jistě i na tom, že by k nim mělo docházet pouze v případě oboustranné sympatie. A jedině tehdy, pokud to objímající / líbající – případně objímaná / líbaná – pociťují jako gesto hluboké vzájemné sympatie. Což se v tomto případě nestalo, jak zdůrazňuje Hermosová: objímat a líbat se chtěl bafuňář, nikoliv fotbalistka.
Netuším, proč se „současná západní společnost“ podle některých řítí do „šílené doby“ jen proto, že si ženy samy vymezují VLASTNÍ hranice toho, co považují v kontaktu s muži za přijatelné (a co už nikoliv). Neskrývám, že bych se necítil úplně komfortně, pokud by mi kdokoliv jiný – ať už muž, či žena – bez předchozího varování sáhl na zadek, případně vtiskl vášnivý polibek. A je jedno, jestli se slaví titul mistryň světa, nebo výhra v Hanspaulce.
Proč by to tedy mělo být příjemné ženám? Jen proto, že se to před „šílenou dobou“ bralo jako něco samozřejmého? Pokud předseda Rubiales – a čert vlastně vem jeho i jeho slavnou funkci – nezná jiné projevy uznání, než objímat a líbat, je to pouze a jen jeho problém. Proč by ale touhle evidentní sociální plochostí měl dostávat své okolí do nekomfortních situací, to mi hlava nebere.
Celé je to vlastně strašně jednoduché: poslouchejte, jak tyhle situace vnímají a cítí samy ženy. Třeba to některým nevadí: v pořádku. Ale tahle konkrétní žena – mistryně světa a špičková sportovkyně – se vyjádřila dost jasně. Copak to, sakra, nestačí?
Ondřej ve svém blogu coby připomínku jistě „nešílené doby“ uvádí slavnou fotografii z Times Square, kdy po konci druhé světové války námořník Georg Mendons objal a vášnivě políbil jemu neznámou asistentku zubaře Gretu Friedmanovou. Inu, ikonická vzpomínka na náhlou euforii z vytouženého míru to je hezká, ale sama Friedmanová na událost vzpomínala i takhle: „Ten polibek nebyla moje volba. Někdo ke mně přišel a prostě mě popadl.“
Hm, to už nezní jako taková romantika. Znovu: poslouchejte, jak tyhle situace vnímají a cítí samy ženy. Nebo spíš dáte na to, jak je hodnotí uslintaní dědkové z páté cenové? Je přece nikdo objímat nebude...
Témata:
blog, polibek, Adam Nenadál, Jennifer Hermosová, Druhá světová válka, Royal Spanish Football Federation, Luis Rubiales, Jennifer Hermoso
Související články
