Začnu jednou citací Slavomíra Lenera, který po loňském draftu a triumfu Pavla Zachy z šesté pozice prvního kola oslavoval cestu českého hokeje vpřed. „I v dalším ročníku máme hodně šikovných hráčů, mohl by to být také silný draft.“
Nebyl. Jen čtyři o víkendu v Buffalu vybraní Češi, to je fiasko. Před rokem možná jeho kandidáti světu stačili, jenže za tu dobu se jejich vývoj evidentně přibrzdil. Nedivte se, v Česku chybí konkurenční prostředí. Strašně moc.
Kvůli přestupovým tabulkám si nemusí konkurovat navzájem kluby (proč se nutit pracovat s mladými hráči líp, když stejně nemohou svobodně odejít jinam…). Co je ale ještě mnohem horší, konkurence ve věku, kdy se lámou kariéry, nežene vpřed ani samotné hráče.
Když skauti NHL přiznají, že je kvůli tristní kvalitě soutěž staršího dorostu vůbec nezajímá a taky ze zápasů juniorské extraligy občas bolí oči, je tady evidentně něco špatně.
Co dělá pro nápravu svaz? Soutěž juniorů nepochopitelně rozšířil a kvalitu ještě více rozmělnil. Důvod byl naprosto neuvěřitelný. Dukla Jihlava se statutem Akademie ČSLH skončila loni poslední a měla sestoupit.
Jenže to by byla ostuda, vždyť má od svazu razítko na to, že s mládeží pracuje vzorově. Takže se hledal způsob, jak Jihlavu v soutěži udržet, tak dlouho, než se našel. Progres jak víno.
Nejlepší Čech v draftu Libor Hájek raději už před rokem odešel z Komety do zámoří. Mnozí v českém hokeji mu to stejně jako v případě o rok mladšího kolegy z Brna Jakuba Zbořila (loni v draftu vybrán 13. v pořadí v prvním kole Bostonem) mohli mít za zlé.
Utéct za oceán, to je cesta, proti které stojí i svaz. Argumentuje tím, že dospělá extraliga dá hráči víc. Těch pár minut za zápas, co mladíci z pozice sedmého obránce nebo třináctého útočníka odehrají. To jako fakt?
Ti američtí kluci, kteří Čechy na šampionátu osmnáctek potupili na jaře debaklem 8:0, přece zámořské juniorské soutěže hrají taky.
