Poslední varování. Proč by evropské jaro nemělo v Edenu být obětí titulu?
BLOG BARTOLOMĚJE ČERNÍKA | Úplně se vybízí navázat na slova, která jsem použil před pár týdny v blogu po zápase ve Frankfurtu. Že se Slavia přes veškerý dobrý herní dojem nesmí ukolébat tím, že je hra perfektní a chybělo pouze štěstí. Nemyslím si, že tyto myšlenky v Edenu rezonují, po zápase s Fenerbahce budou rozhodně sebekritičtí. Ale vzhledem k tabulce šlo už opravdu o poslední varování. Nehrát na jaře Evropu je něčím, co by Slavia neměla brát jako oběť titulu.
Smůla hrála určitou roli s Ajaxem i v Bilbau. Ve Frankfurtu už o něco méně, Slavii samotnou zachraňoval brankář Antonín Kinský. Proti Fenerbahce šlo už o čistou nekvalitu v zakončení, zahození skvěle se rozvíjejícího zápasu a ke všemu navrch převážně křečovitý druhý poločas.
Někdo může namítnout, že Fenerbahce má skvělý kádr plný zkušených hvězd a legendárního trenéra. Turci v prvních třiceti minutách ukázali, že byli rozhodně k poražení. Informace ze slávistické kabiny navíc naznačují, že už po losu panovalo v Edenu v souvislosti s domácími zápasy velké odhodlání. „Sešívaní“ byli zdravě sebevědomí, že jim soupeři sednou, mělo se počítat s možností atakovat plných dvanáct bodů. Zatím mají jen jeden…
Pohled se samozřejmě měnil napříč sezonou. Slavia využila klopýtání svých soupeřů a očividně vsadila všechno na kartu jménem Chance Liga. Možná si měla ale pár žetonků schovat i na Evropu. Především ve druhé půli budili červenobílí dojem, že nedokáží dostat soupeře pod tlak a fyzicky nejsou v topu, což je aspekt, který pro svou hru nutně potřebují. Nezačínají se promítat všechny ty nabušené sestavy proti Dukle, Budějovicím a dalším, kdy Trpišovský a spol. postavili víceméně to nejsilnější?
