Přestupy Slavie: I mazat chyby je umění. Ale pozor… Dá se na to dojet
KOMENTÁŘ BARTOLOMĚJE ČERNÍKA | Přestupové fungování Slavie už bylo popsáno mnohokrát a velice barvitě. Především ve vyváženosti všemožných hlasovacích práv to v Edenu mnohdy fungovalo velice vzdáleně od dokonalosti, to ale neznamená, že Slavia jako přestupová síla nefunguje. Naopak, možná se až příliš často kritizuje počínání sportovního ředitele Jiřího Bílka, který má za sebou přešlapy, ale i dost skvělých akvizicí. Ale nákupy stranou, umění je i prodávat.
Někdy přijde Andres Dumitrescu, jindy Igoh Ogbu. Jednou dorazí Mohamed Tijani, podruhé El Hadji Malick Diouf. Střídání omylů a tref vedle vidíme všude, v kontextu Sparty lze zmínit srovnání: Indrit Tuci a Markus Solbakken versus Veljko Birmančevič a Kaan Kairinen.
Jen na tom ale nelze přestupové počínání klubů hodnotit. Stále jsme v Česku, které pro většinu fotbalistů rozhodně nemá být vrcholem kariéry, ať se nám to líbí, nebo ne. Proto je i schopnost prodávat velice důležitou součástí fungování klubů.
Dá se snadno pochválit, že Slavia dokáže trefit hráče, které prodá za osminásobek, viz třeba potenciálně Diouf. Pak je tu ale druhá cesta, prodávání hráčů, které jste netrefili a nepotřebujete je. Ano, je rozhodně obdivuhodné, kolik peněz klub dokázal vydělat na prodejích Daniela Fily, Aihama Ousoua, Matěje Juráska či Eduarda Santose (kterého Slavia v minulé sezoně zvládla
