Kreuziger se rozhodl správně. Na MS by nebyl přínosem
Mistrovství světa bez největší osobnosti. Ve fotbale nebo v hokeji by šlo o velký problém, pokud se ale jedná o cyklistiku a náhlou neúčast hlavní české hvězdy Romana Kreuzigera na šampionátu ve Florencii, není situace nikterak vážná – ani pro reprezentaci, ani pro samotného závodníka.
Kreuziger se omluvil z národního týmu na poslední chvíli kvůli tomu, že na nedávné Vueltě onemocněl, následně odstoupil a kvůli léčbě virózy ztratil formu. Je to logický krok člověka, který letos vyhrál jarní klasiku Amstel Gold Race a následně v červenci dokázal v největší konkurenci dojet celkově pátý na Tour de France.
Jednoduše proto, že jméno a několik měsíců staré výsledky ho do cíle nedovezou. V profesionální silniční cyklistice je tak krutá selekce, že by oslabené tělo borce ze stáje Saxo-Tinkoff nevydrželo tempo konkurence.
Nedělní závod kategorie Elite měří 272 km a to je porce, která bude hodně bolet. Kreuziger by sice nejspíš vydržel na úrovni přejet úvodní dvoustovku, ale ve více než šestihodinovém závodě budou rozhodovat poslední dvě hodiny.
A v nich by jeho oslabený organismus neměl šanci stíhat soupeřům, kteří na šampionát ladili poslední měsíc formu. O individuálním úspěchu by si tedy mohl nechat jen zdát.
Pokud byl Kreuzigerův stav tak špatný, že mu neumožnil kvalitně trénovat, je nepravděpodobné i to, že by byl dobrým pomocníkem dalších českých tahounů – Leopolda Königa a Zdeňka Štybara. V klíčových fázích závodu by nebyl schopen reagovat na nástupy silných Španělů, Italů, Francouzů či Belgičanů, a coby domestik by stejně odpadl a odstoupil. Po skvělé, ale rovněž velmi náročné sezoně, byla by to smutná tečka.
Kreuziger je zkrátka unavený. Od února do konce srpna nasbíral téměř 70 závodních dní, do toho tvrdě trénoval. Pro český tým by vzhledem k aktuálnímu stavu nebyl na mistrovství světa přínosem.
Ukazuje to, že je v cyklistice během sezony tolik vrcholů, že je nemožné se připravit na všechny. Závodníci jsou navíc obvykle loajálnější profesionálním týmům, které je platí, nikoliv národnímu dresu, jež obléknou jen výjimečně.
U Kreuzigera, jenž je navzdory triumfu v klasice Amstel Gold Race spíše etapovým jezdcem, to platí dvojnásob. Proto, ač neplánovaně, absolvoval i část Vuelty, i když dříve sám říkal, že by ji nejraději nejel a trénoval. Jenže mistrovství světa je pro něj pozdnímu kvůli termínu a velké náročnosti v hierarchii níže, zvlášť poté, co měl úspěšný rok.
Důležitý je navíc ještě jeden fakt. Česká cyklistika už nestojí jen na Kreuzigerovi. König ukázal devátým místem na Vueltě, že roste v silnou osobnost, Štybar si zase coby bývalý cyklokrosový šampion vyjel místo ve světové špičce i na silnici. A František Raboň či Jan Bárta mají mnoho zkušeností a umí pomáhat lídrům. Ano, se zdravým Kreuzigerem by byl tým ještě silnější, jenže taková situace není.
