Češi se lepší, táhne je Jágrova lajna. Ale proč nehrají všichni?
Bylo to fajn, přišlo zlepšení, ale nebylo to bezbolestné. Silnější soupeř by se stále lejce haprující českou defenzivou zacvičil víc než Lotyši ve druhém zápase v Soči. Na čem je však potřeba zapracovat, to je citlivější zařazování jednotlivých formací do hry. Úkol pro trenéry, který může hrát rozdílovou roli v klíčové fázi turnaje…
Když jen sedíte a díváte se, je to lahoda. Jak si Jaromír Jágr vozí na zádech batoh v lotyšském dresu. Sem a tam, sem a tam a nikdo mu nesebere puk. Jak výtečnou střelu pořád má. Jak Marek Židlický geniálně vyráží do útoku. Jak se vrhne do branky, i když ví, že to bude bolet, ale chce dát gól, a při tom všem zvládá být i včas vzadu. Jak Tomáš Plekanec nenápadně zvládá jakoukoliv drobnost na ledě, rozehrává i brání. Jak Tomáš Kaberle ukazuje, že je pořád bekem s výjimečným přehledem.
Paráda. Jenže… Zmínili to v debatě při zápase na našem webu pánové Dominik Hašek a Viktor Ujčík a přesně vystihli, v čem může být při dalších utkáních potíž. Nároďák spoléhá jen na jednu lajnu.
Židlický už proti Švédům odehrál přes 26 minut na ledě, s Lotyši přidal 25. Ano, je bezesporu výtečný, ale není to zbytečně moc v téhle fázi turnaje? Kaberle minut tentokrát zvládl 22. Každou herní situaci přirozeně jako první obstarává Plekanec, ale třeba i Romanu Červenkovi naskákal icetime přes 18 minut. Jágr i bez oslabení 16:24.
Když vyloženě není faul na ně, tahle pětice zahajuje každou přesilovku, spolu odehráli třeba jednu kompletní i při dvougólovém náskoku s Lotyši. Proč?
Vždyť třeba cizelér David Krejčí dostal prostor celkem jen na patnáct minut, Patrik Eliáš měl dokonce jen pár vteřin pod třináct. Voráček jich odehrál titěrných deset. Hemský během 14 minut postupně vymizel ze hřiště, Nedvěd se ukázal na 11 minut a to chodil na početní převahy…
To všechno je málo, hodně málo. Pozor na to. Hráči můžou být nakrásně srozuměni se svými skromnějšími rolemi, ale tohle nemusí dělat dobrotu. Když už nic jiného, tak ve správném naladění jednotlivých borců, v hlavě (oni to Džegrové stejně nějak zmáknou), v rukou (sakra, proč mi pořád odskakuje puk), i v rostoucí únavě nejvytíženějších postav.
Je třeba, aby ostatní pětky dostávaly větší prostor. Bezpodmínečně
Kde by naopak bylo vytrvalé vytížení na místě, to je brankoviště. Konec šíbování, Ondřej Pavelec už by se neměl hnout z ledu.
