Liberec sice v Evropské lize končí, dosáhl však svého maxima
Marseille, Braga a Groningen. Atraktivní skupinu chytil Liberec. Po losu mnozí hledali paralely s předminulou sezonou, kdy poprvé v historii postoupil do jarní části, kdy narazil na Sevillu (pozdějšího vítěze), Freiburg a portugalský Estoril.
Nicméně po odehrání posledního šestého kola tu letošní můžeme s klidem označit za mnohem těžší, Liberec v silné konkurenci dosáhl svého maxima. Postup byl nad reálné síly Severočechů. Je to sice klišé, že porazit jde každý tým, ale rozhodně ne pravidelně porážet. A zápas s Marseillí to jen potvrdil.
Slovan v prvním duelu šťastně vyhrál, ale dnes se blížil debaklu, když v polovině utkání po individuákních chybách „tekl“ již 0:3, ale ještě dokázal zápas zdramatizovat, což nikterak nesnižuje fakt, že již za stavu, kdy Marseille s vidinou jistého postupu zvolnila.
Tým kouče Jindřicha Trpišovského se sice s Evropskou ligou loučí, ale rozhodně nezklamal. Braga i Marseille patří fotbalově do jiného světa než Slovan. Co nezapadne? Určitě zápas na hřišti Marseille, kde Liberec senzačně vyhrál 1:0, když se k němu přiklonilo neuvěřitelné štěstí. Určitě ani ne série čtyř zápasů v řadě venku (dohromady i s předkoly), ve kterých David Pavelka a spol. drželi čisté konto.
Ale za připomenutí stojí především dva duely Slovanu s nizozemským Groningenem, ke kterému má Slovan kvalitou blíž než k Marseille či Braze. Dvakrát s ním odehrál výborné partie.
Doma o výhru přišel jen kvůli vymyšlené penaltě, v Holandsku už vyhrál 1:0, když jednou z příčin triumfu bylo, že domácí odešli po fyzické stránce. Liberec zjistil, že i tým z nizozemské Eredivisie již může nikoli náhodně porazit, ale porážet. A to je povzbuzující zjištění. Třetí místo je úspěchem.
