Skromná a pokorná hvězda. Soukalovou nám závidí celý svět
Čtrnáct měsíců zpět... Světový pohár ve slovinské Pokljuce a Gabriela Soukalová vyhrává během jednoho víkendu první, druhé a třetí místo. Zrodila se hvězda! Střih. Únor 2014 a česká biatlonistka vstupuje do sportovní nirvány. V Soči získává po dvou čtvrtých místech stříbrnou olympijskou medaili. Za tu dobu udělala biatlonový i životní posun. Ustála tlak na sportovce, který se stal hlavní tváří dříve přehlíženého sportu.
Ukázala, jak se stát za pár měsíců miláčkem národa. Skromná, bezprostřední, usměvavá, pracovitá, úspěšná. Tuhle stříbrnou medaili, kterou si v úterý večer Gabriela Soukalová převezme v Soči, si česká biatlonistka plně zaslouží.
Za dřinu, kterou tomu věnovala, za vystupování, jakým se prezentovala i za tlak, který ustála v pozici hlavní tváře sportu, který byl ještě před pár lety na okraji zájmu. Vždyť kdo by si ještě na olympiádě ve Vancouveru myslel, že na té další bude biatlon jedním z tahounů české výpravy?
Za úspěchem stojí nejen její nátura, ale také nejbližší prostředí. Rodiče, trenéři, přítel, zázemí. Soukalová potřebuje pro úspěch psychickou vyrovnanost a každý z těchto střípků pro ni hraje důležitou roli.
V souvislosti s olympiádou se jen potvrzuje, že její předsezonní přestup k trenéru Ondřeji Rybářovi byl správnou volbou a přispívá k psychické pohodě Soukalové. Sama si pochvaluje, jak jsou kluci vedle ní splachovací a Rybář příkladovou osobností.
Soukalová je však také přírodní prototyp smíška. Můžete si být jistí, že vás vždy něčím překvapí. Nějakou hláškou, nějakým přehmatem, nějakým příběhem. Ať už zazpívá na tiskové konferenci nebo zapomene flintu na hotelovém pokoji.
Co je na ní však nejlepší, že to přizná a že si nemá problém ze sebe udělat srandu. To ji dává punc opravdovosti. Nemyslete si, není oblíbená jen v Česku, popularitě se těší v Německu, ve Francii, v Rusku... prostě všude. Soukalovou nám závidí celý svět. Její bezprostřednost je jejím darem.
A že má občas problém se sebevědomím? Další věc, která je na ní víc sympatická, než protivná. Mnohem lepší než kdyby vyhlašovala supersebevědomé mety, a pak jim nebyla schopná dostát.
Když před necelým rokem a půl vylétla coby neznámá hvězda, učila se žít pod drobnohledem veřejnosti. Teď už to umí, stala se silnější a odolnější závodnicí. Avšak v jednom se nezměnila: Charakterově zůstává uvnitř stále sama sebou – tou skromnou a pokornou slečnou.
Bylo třeba krátce po tiskové konferenci jejího stříbrného závodu, když odcházela z tiskového centra k individuálním rozhovorům, přičemž ji zastavil jeden z dobrovolníků a požádal ji o podpis. Soukalová ani na okamžik neváhala, zastavila se, vystřihla ukázkový autogram a ještě dotyčnému poděkovala. Olympijská medailistka jak má být. Příklad pro všechny.
