Čeští florbalisté se Finům zase přiblížili. Ale pykali za minely
Velká škoda! Před dvěma lety dostali ve čtvrtfinále MS lekci 1:4. Před čtyřmi roky zase v semifinále utržili debakl 1:6. Jenže navzdory sobotní prohře 3:6 si mohou Češi tentokrát říct: „Tak blízko jsme dlouho nebyli.“ Herně se kdysi nepřemožitelným vládcům světa přiblížili a postup do finále zhatilo jen pár zbytečných chyb a špatné přesilovky. V boji o bronz tak mají minimálně vyrovnanou šanci.
Dívalo se na to hezky. Kdysi neporazitelní mistři světa Finové a ještě před dvěma lety sedmým místem zostuzení Češi, jak hrají vyrovnanou partii, v níž mohl uspět kdokoliv.
Ano, uspěli zase Finové, už poosmadvacáté v historii (ze třiatřiceti vzájemných zápasů), jenže navzdory většině dřívějších duelů, kdy si z Čechů udělali trhací kalendář, se nyní pořádně zapotili.
Letos nebyli vůbec tak nahoře, že by se nedali sestřelit – tam jsou jen Švédi, kteří si hrají ve své soukromé florbalové galaxii (a zítra to Finům zase dokážou).
Bohužel je Češi dostali do finále spíše svými chybami a zbytečnými vyloučeními. Nedodržení vzdálenosti při standardní situaci Jana Jelínka potrestali vyrovnáním na 2:2, sebrání balonku ze vzduchu, který letěl mimo hřiště od Toma Ondruška zase využili ke zvýšení náskoku na 5:3.
A k tomu ani jedna využitá přesilovka z české strany. Po tápání se Švýcary se chce říct, opět!
Na druhou stranu se ale, co se týče herní stránky, nebylo za co stydět. Snad jen lamentovat nad ztracenou příležitostí – národní výběr ovšem pod novým trenérem Radimem Cepkem udělal evidentní pokrok.
Navíc k tomu zapracovává nadějnou generaci (tým má průměr 25,5), která může na finále útočit v příštích letech. I proto věřím, že v neděli Češi získají na letošním MS alespoň bronz…
