Velitel, co nekřičí, ale vyhrává. Praktik Zidane je ten pravý na hvězdy Realu
Před pár týdny se v Česku vedla diskuze nad tím, jak má vlastně vypadat ideální trenér pro hokejový reprezentační tým. To samé se řeší i ve fotbalovém prostředí. Má to být teoretik, který nikdy nezažil velké zápasy a nic nevyhrál, nebo bývalý hráč se zkušenostmi, jenž ví, co dělá? Malou nápovědu ukázal kouč Realu Madrid Zinédine Zidane. Právě na něj, trenérsky nezkušeného, avšak bývalého slavného hráče, ve španělském klubu vsadili. A klaplo to. Ve funkci je teprve rok a půl, ale získal si respekt u hvězd a klub dovedl ke dvěma triumfům v Champions League i titulu v La Lize.
Ani v kabině nepatřil rodák z Marseille k těm, kteří by bavili spoluhráče, byl hodně slyšet v šatně a tvořil partu. Když o něm někteří zpětně mluví, popisují ho jako tichého až plachého člověka, za kterého mluvily činy na hřišti.
A stejně se Zidane chová i nyní jako trenér Realu. Na hráče nepotřebuje křičet, nevytváří v kabině zbytečné konflikty, jako tomu bylo v minulosti v případě Josého Mourinha a Rafaela Beníteze.
Zidane je pro Ronalda a spol. vzorem, občas i jakýmsi dobrým přítelem. Když byli ve finále v Cardiffu na tribunu odsunuti Lucas Vázquez a James Rodríguez, čekalo se, jak hráči takové rozhodnutí ponesou. Oba však při následných oslavách nedali zklamání vůbec najevo. Vázquez dokonce přiznal, že se mu Zidane omlouval, ale španělský fotbalista si neodvážil říct slovo proti.
Jeden z členů Zidanova realizačního týmu nedávno popsal, jak jeho koučink hvězdného kádru vypadá. Hodiny u videa? Zapomeňte. Sdělení hráčům musí být shrnuto do co nejkratších myšlenek, dlouhé proslovy hráče znudí a vy ztratíte jejich koncentraci.
A zde funguje Zidanovo kouzlo. Když už začne předávat pokyny, odporovat si nedovolí ani persona jakou je Cristiano Ronaldo. Na oplátku mu trenér dopřává volnost. Nenutí hráče, aby se převtělovali do rolí, které jim nemusí pasovat.
Záložník Luka Modrič přiznal, že co se týká defenzivy, má Zidane hráčům pokaždé co říct, směrem do útoku si však přeje, aby hráči hráli tak, jak jen nejlépe umí. Zkrátka věří v ně a oni zase věří jemu.
Svým charismatem v kabině nutí hráče k tomu, aby na hřišti nic nevypustili. Když si to v dobách své aktivní kariéry nedovolil on, proč by nyní oni mohli?
Často se jeho práce podrývá tvrzením, že v Madridu zdědil jeden z nejsilnějších týmů v historii klubu. Fotbalový reformátor, jakým se v roli trenéra vyprofiloval Pep Guardiola, který udivoval svět s Barcelonou, překopal celý Bayern Mnichov naruby a o něco podobného se nyní pokouší v Manchesteru City, ze Zidana asi nikdy nebude.
Otázka však zůstává, proč nebyli s Realem úspěšní ti, kteří byli u kormidla před ním? Proč až Zidane s klubem jako první obhájil triumf v Champions League, což se žádnému klubu v moderní historii nepovedlo. Za rok a půl ve funkci má doma francouzská legenda dva ušaté poháry. Sir Alex Ferguson na to potřeboval devatenáct let, José Mourinho se druhého vítězství dočkal až po šesti letech a Pep Guardiola to dokázal s Barcelonou dvakrát za tři roky.
Vést Real Madrid není pouze o zvládnutí taktických prvků, postavení herních systémů a vymýšlení nových trendů. Je to především velká psychologická hra s hráči a jejich hvězdnými egy. A Zidane ji zatím zvládá výtečně.
