Milionové nákupy Sparty a Slavie? Domácí špička opouští český rybníček
Sparta v tom lítá za 350 milionů, Slavia za 171. Není fotbalového fanouška, který by se nad letním počínáním pražských „S“ na přestupovém trhu nepozastavil. Spousta lidí si klepe na čelo: K čemu Sparta potřebuje deset posil? A proč Slavia sáhla po třech třicátnících z Evropy? Na jednu stranu tyto otázky dávají smysl, při delším zamyšlení ale musí každý s nově zvolenou strategií souhlasit. Stačí se podívat, jak kluby podobné velikosti pracují za hranicemi a nemusíme pro příklad chodit daleko.
V aktuální sezoně to ještě české špičce nemusí vyjít. Postup do základní skupiny Ligy mistrů bude velmi náročný. Slavii i Plzeň čekají zrádná předkola. V té příští ale má budoucí mistr jistotu v podobě přímého postupu. A tento fakt jako kdyby probudil vedení Slavie a Sparty k jednání.
Na první pohled se zdají utracené částky za posily neuvěřitelné. Pro mnohé dokonce nesmyslné. Když se však podíváme k našim sousedům, jedná se o zcela běžnou praxi. V Rakousku patří ke špičce kluby Rapid či Austria Vídeň. V Polsku vévodí Legia Varšava. A takhle můžeme pokračovat dál. Jako příklad lze uvést i kodaňské rivaly FC a Bröndby. Co mají tyto celky společeného? Ve všech případech se jedná o kluby, kterým se Slavia i Sparta mohou svojí velikostí rovnat. Minimálně v minulosti mohly.
Jenže zatímco české kluby se v posledních letech zasekly v bublině a přestup přesahující 30 milionů korun pro ně byl velmi drahým špásem, středně velké kluby v Evropě rozjížděly byznys, který do Česka dorazil až se značným zpožděním.
Proto, když někdo v Rakousku, Polsku či Dánsku v současné době utratí za posilu víc jak milion eur, je to považováno za zcela běžnou věc. Tamní lidé si na takové transfery zvykli a kluby tomu uzpůsobily svoje rozpočty. Někdo by mohl namítnout, že finanční možnosti české špičky jsou oproti zahraničním klubům omezené, s tím však nemohu souhlasit.
Vždyť Sparta podruhé během dvou let zaplatila za hráče přes 70 milionů korun, druhý nejdražší ji stal přes 50 milionů a ve výčtu letošních letních nákupů bychom mohli pokračovat. Kdyby to byl pro jejího majitele problém, rozhodně by se do takového hazardu nepouštěl. To samé platí pro Slavii, která má v zádech takřka neomezenou finanční podporu. Přišli by Danny, Altintop či Rotaň, kdyby jim vršovický klub neslíbil tučné bonusy? Můžeme o tom pouze polemizovat, ale dnešní doba je nastavená tak, že spíš ne.
To však ještě neznamená, že se jedná o špatnou věc. Nekoukejme na investování do kádrů skrze prsty a vyhněme se „čecháčkovské“ závisti. Naopak si užívejme okamžiků, kdy se zdá, že to tuzemská špička myslí s konkurenceschopností na mezinárodním poli vážně.
Pokud chtějí Sparta se Slavií v příštím roce hrát Ligu mistrů a nedostávat od jiných týmů příděl, pořizovat kvalitu ze zahraničí za miliony eur prostě musí. Jít „českou“ cestou, jako tomu bylo před lety v případě Viktorie Plzeň, už zkrátka nestačí.
Vždyť i takový obchodník jako je Vlastimil Košťál, za jehož vlády byla Sparta naposledy v Lize mistrů, v rozhovoru pro Sport kvitoval, že se konečně pohnuly ledy a boří se zaběhnuté mantinely. A pokud by znamenalo, že s posilováním vzejde větší šance na početnější zastoupení v základní skupině milionářské soutěže, než jen automatické účasti mistra, je to jenom dobře.
Ostatně, podívejte se, kolikrát byly za posledních pět let v Lize mistrů výše zmíněné kluby a kolikrát ty české. Vlak Spartě a Slavii ujížděl dost dlouho, nyní to ale vypadá, že se blýská na lepší časy.
