Co ukázala hokejová Liga mistrů? Pozor, na Evropu ztrácíme
Malátnou formu má český hokej. Bohužel. Co v posledních letech postupně odkrývá reprezentace, rázně potvrdila Champions League. Můžeme si o jejím smyslu myslet cokoliv. Ale její výpověď je jasná a těžko zpochybnitelná - tuzemská klubová scéna zaostává. Ve všech směrech.
Asi jste tuhle diskusi u stolu také vedli. Jakže to je v evropských ligách s rozložením sil? Hraje se lepší hokej ve Finsku, Švédsku, či Švýcarsku? Nebo je snad v popředí všech Česko? Odpověď jste právě dostali. A nepotěší.
Šest týmů jsme poslali poměřit síly s mezinárodní konkurencí. Výsledek je až ostudný. Do další fáze hry postoupila pouze Sparta. Do play off přitom šlo šestnáct celků ze čtyřiačtyřiceti. To není zrovna vražedný systém.
Jenže to byste museli stačit na italské Bolzano. Ne s ním dvakrát padnout jako Pardubice. Nechat se předběhnout norským Stavangerem není super vizitka pro vždy ambiciózní boháče z Třince. Ani Zlín, Vítkovice a Liberec se se svými soupeři nepopasovaly zrovna hvězdně.
Pokud bychom se snad chtěli srovnávat s Finskem či Švédskem, tak na to radši okamžitě zapomeňme. Že by v naší nejvyšší soutěži v pohodě přežívali Švýcaři, asi také není super překvapením. To že se její kvalita přibližuje EBEL, je ovšem alarmující.
Pochopitelně, za konečnou podobou tabulek do jisté míry může motivace. A ta asi bohužel nebyla vždy na české straně. I to ovšem o mnohém vypovídá. Nemyslete si, že by ostatní neměli na svém domácím dvorečku problémy a jiné starosti než nějakou Champions League.
Také v návštěvnosti je Česko v pozadí
Ona taková Tappara Tampere, která ve dvojzápase vycvičila Oceláře v celkovém skóre 7:2, je v pořadí finského šampionátu na třináctém místě ze čtrnácti. Buďte si jistí, že tam bude těžké klima. Ale přesto se naše elita v úterý poklonila, poděkovala za zkušenost a letěla poražena domů.
Ukazatel návštěvnosti není o nic lichotivější. Pokud vezmeme v potaz země, které měly ve hře více zástupců, pak nejvíce lidí chodilo v Německu (v průměru 4037). Česko (2497) je opět v pozadí. Za Slovenskem, Anglií, Švýcarskem, Finskem, Norskem a již zmiňovaným západním sousedem.
Tohle vše jsou alarmující ukazatele pro muže, kteří mají extraligu na starosti. Nenechme se ošálit diváckým zájmem o domácí šampionát, to by byla velká chyba. Problémem je klubový produkt, který je nabízen. Právě ten nyní viděl svůj zahanbený odraz v zrcadle Evropy.
Přestaňme se stesky po tom, kdo všechno nám krade kvalitu. Že i lehce nadprůměrný klučina v produktivním věku odejde do KHL (nebo vlastně kamkoliv, jen se tady nezakopat). Začněme jednat ještě aktivněji. Pravda, bolestněji.
Ozdravný proces by totiž bezpochyby měl začít zúžením počtu náhončích trofeje pro mistra. Momentálně tahle země nedisponuje čtrnácti organizacemi, které by byly schopné produkovat odpovídající zábavu. Nedisponuje totiž ekonomikou, která by je uživila.
Naopak by nebylo od věci znovu zvážit zájem Košic o vstup na bývalé federální kolbiště. Ze Slovenska by se v jejich podobě dalo takzvaně zachránit, co se dá. A kdo ví, třeba by se podobné choutky brzy znovu týkaly v KHL finančně těžce zkoušeného Slovanu.
Extralize by to jednoznačně zvedlo atraktivitu a pravděpodobně i kvalitu. Pak bychom se mohli ušetřit prezentace podobné té aktuální, pak by nám možná nemuseli vychovávat největší naděje pro národní mužstvo ve druhé švédské lize.
