Barcelona nemá konkurenci: Půjčovna iluzí s.r.o.
Jestli o tom ještě někdo pochyboval, už nemá důvod – FC Barcelona je nejlepší fotbalový tým planety. Možná i celé historie. Stylově to demonstrovala v kolébce fotbalu, respektive v jejím chrámu – a proti nejlepšímu týmu Anglie.
Manchester United vstoupil do finále Ligy mistrů proti velkému favoritovi odvážně a deset minut dominoval.
Poté dokázal díky báječné akci dvojice Ryan Giggs – Wayne Rooney dokonce vyrovnat.
Pokaždé šlo však o iluze. Sen o úspěchu, který Rudým ďáblům jejich soupeři ve vínovomodrých dresech na moment půjčili. Možná z ledabylosti, možná z taktu, možná kvůli smyslu pro drama.
A pak si ho zase s nelítostnou samozřejmostí vzali zpět.
Hra Barcelony samozřejmě není perfektní. Ale k dokonalosti se blíží. Má proto spoustu fanoušků, ale taky hodně odpůrců. Těm vadí, že jejím zápasům chybí napětí, pointa a někdy i spád. Výhra Barcy totiž není pravděpodobná, je vlastně matematicky jistá.
Tentokrát si to musel přiznat i Sir Alex Ferguson. Určitě měl dobrý taktický plán, velkou chuť i tým, kterému tak smělá ambice slušela.
Přesto hráči United vypadali v konfrontaci se soupeři často jako zoufalí nekopové, kteří nahánějí míč stejně marně jako raněný býk toreadora. Vysoký presing i hluboký blok, ostré skluzy i poziční hra – nezabíralo nic.
Svěřenci Pepa Guardioly i na té nejvyšší úrovni dokázali, že mají schopnost neztratit balon snad geneticky zakódovanou. Proto skoro nikdy nestřílejí z nepřipravených pozic, necentrují ze stran, nenakopávají dlouhé míče. Vědí, že by šlo o zbytečné riziko.
Dokonce jsou v tomto ohledu už tak daleko, že ze svého rejstříku takřka vyřadili výkopy brankáře a klasickou exekuci rohových kopů. Rozehrávají je nakrátko a trpělivou kombinací pracují na vytvoření šance, v níž bude střelci prakticky stačit jen nastavit kopačku.
Zatím hráče Barcelony tento styl i následné slavení úspěchů baví. Jejich motivace nemizí.
To je pro všechny jejich další soupeře hodně špatná zpráva.
