BLOG: Kronika ohlášeného vyhazovu Chovance ze Sparty
JAKUB KONEČNÝ - Absurdní. Pro popis – zatím – posledního sparťanského angažmá Jozefa Chovance se hodí spousta slov, ale tohle je zřejmě nejvýstižnější. Platí pro jeho začátek, průběh i konec.
Když v roce 2005 přijal nabídku na formální post prezidenta, bylo každému jasné, že dřív nebo později vymění společenskou funkci za mnohem důležitější – tu trenérskou. Bylo až zábavné sledovat, jak to tehdy on i majitel klubu Daniel Křetínský vehementně popírali.
Za tři roky k tomu došlo, Chovanec nahradil odvolaného Vítězslava Lavičku. A o několik týdnů později hodil přes palubu svého rodinného přítele Horsta Siegla, čímž odstartovala bizarní série jeho personálních opatření, která komentoval kouzelnými výroky.
Chovanec se začal titulovat generální sportovní manažer a v jedné slabé chvilce třeba vypálil: „Já nejsem žádnej trenér!“ To zrovna narážel na početný štáb koučů, které pod sebou shromáždil. Jak šly sezony, zjišťoval, že jich je nejprve málo, pak zase moc. Zpočátku přijímal za jejich práci plnou odpovědnost, posléze ji naopak rozmělňoval mezi své podřízené...
Konec GSM do tohoto absurdního obrazu dokonale zapadá. Bylo o něm rozhodnuto už dávno, takže se stal veřejným tajemstvím. Všichni jej měli za hotovou věc, jen ten, kterého se to osobně týkalo, dělal jakoby nic. To byla ostatně vždy Chovancova silná stránka, v situacích, kdy se jiní hroutili, zachovával tvář pokerového hráče a ještě měl náladu na vtipy.
Bez emocí přijal nepříjemnou zprávu i na osobní schůzce s Křetínským. Měl pro to spoustu dobrých důvodů.
Jeden ční nade všemi – může se tak do Sparty jednou vrátit.
