Svědomitý. To slovo ho vystihuje poměrně přesně. Václav Drobný nevyváděl hlouposti, nehromadil skandály. Byl na něj spoleh. I takoví lidé však čas od času dostanou chuť udělat něco bláznivého, na chvíli vypadnout z role. Bývalého fotbalového reprezentanta stála chvilková slabost bohužel život.
Když byl v roce 2003 pozitivně testován na morfin, napsal jsem, že jde o hloupost, která se s ním potáhne celou kariéru. Václav Drobný ten soud tehdy těžce nesl a čas mu dal za pravdu, za doping nakonec potrestán nebyl. Celou patálii jsme si z jeho popudu vyříkali a stali se z nás dobří známí.
Přiznávám, měl jsem pro něj slabost. Vždy mě fascinovali hráči, kteří povyšovali fotbal na umění, upřednostňovali formu nad obsahem. Vysoký zadák byl jedním z nich.
Z každé situace se snažil vybruslit elegantně, byl prototypem moderního stopera. Kde si mnozí pomáhali odkopem na tribunu, tam se snažil o konstruktivní rozehrávku. Kolikrát z toho byl zbytečný kiks a inkasovaná branka, ale on to příště zkusil zase.
Kdyby si dal říct, mohl toho ve fotbale dokázat mnohem víc, trenéři pochopitelně pro jeho kličky a parádičky moc pochopení neměli. A hráč, který si za každých okolností stojí za svým názorem, se příliš nehodil do krámu ani funkcionářům. Proto Václav Drobný ukončil profesionální kariéru už ve třiceti letech.
„Nemám zapotřebí si nechat vyhrožovat vyhazovem jen proto, že beru víc než ostatní hráči. To se v Česku stává hodně,“ rozloučil se s dresem střížkovských Bohemians.
Bral jsem to jako velkou škodu, promarnění nevídaného talentu. On však vypadal spokojeně. A také byl. Věděl, že mohl dokázat mnohem víc, ale neužíral se tím. Ze svého pohledu udělal maximum, a tak jednu etapu uzavřel a těšil se na další.
Fotbal měl rád, ale ne tolik jako svou důstojnost, proto se v něm nesnažil udržet za každou cenu. Funkce hrajícího trenéra v Třeboradicích a role experta České televize mu bohatě stačily.
Po neúspěšném pokusu o podnikání v jednom smíchovském bistru se stal finančním poradcem, což ho hodně bavilo. O (ne)výhodnosti různých bankovních produktů dokázal vykládat celé hodiny a působil při tom stejně jistě a přesvědčivě jako při rozborech herních situací na zeleném trávníku.
Václav Drobný šel zkrátka svou cestou. Jak už to v takových případech bývá, sotva z ní jednou vylétl, hned se mu to stalo osudným.
Odpočívej, Venco, v pokoji...
