Bednář jako střídající hráč. Funguje to, tak proč to měnit?
Té otázce čelí Vítězslav Lavička v podstatě ob zápas. „Proč nehraje Roman Bednář v základní sestavě?“ zajímá některé novináře a především fanoušky. A s každým gólem, který luxusní náhradník Sparty vstřelí, tlak na jeho nadřízeného ještě zesílí.
Lavička nicméně odolává, i když nespokojenost se svým údělem dává čím dál ostentativněji najevo i sám Bednář.
Koučova tvrdošíjnost proto na první pohled nedává smysl, může vypadat dokonce snad i jako kapric. Ve skutečnosti však jde z Lavičkovy strany o zcela logické a správné počínání.
Ambice celku musejí mít vždy přednost před osobním přáním jednotlivce. A Bednář je jako dvanáctý hráč pro svůj tým nesmírně užitečný, vnáší do vyrovnaných zápasů impulz, který strhne Spartu k vítězství, navíc k nim pomáhá i svými góly.
Nikdo přitom nemůže zaručit, že by si stejně vedl, i pokud by nastupoval od první minuty. Každý hráč má v kádru určitou roli, Bednářovi připadla holt ta, kterou bytostně nenávidí. Nicméně je v ní nesmírně platný, funguje v ní na sto procent.
Proto by byl nesmysl na tom něco měnit.
