Když loni v dubnu vystřídal odvolaného Vítězslava Lavičku, dostal Zdeněk Ščasný za úkol dodat stagnujícímu týmu potřebný impulz a zkusit ještě získat titul. Impulzivní kouč ani jeden krátkodobý cíl nesplnil. A neuspěl ani při dosahování těch střednědobých, proto jeho angažmá ve Spartě skončilo předčasně.
Změnit charakter týmu ve smyslu větší agresivity a rychlosti, zvýšit jeho taktickou variabilitu, ovládnout domácí scénu a postoupit do Ligy mistrů. To byly čtyři hlavní body náročného zadání, které dostal Zdeněk Ščasný poté, co na Letné loni v létě podepsal dlouhodobou smlouvu.
Byť do toho šel energický trenér na plné pecky a s vervou, která je mu vlastní, nestačilo to. Sparta nehrála agresivněji, jen víc faulovala, směrem do rychlosti se její hra rovněž nijak neposunula – spíš naopak. Titul obhájila Plzeň a nevyšly ani dva pokusy o postup do Ligy mistrů, i když zvlášť Steaua Bukurešť byl hodně hratelný soupeř.
Pozitiva na Ščasného éře tak byla vlastně jen dvě – naučil hrát tým v alternativním rozestavení 3-5-2 a právě i díky tomu David Lafata a spol. postoupili až do čtvrtfinále Evropské ligy, což je úspěch, který naplno doceníme zřejmě až později.
Očekávaný progres výkonnosti však v této sezoně nepřišel, Sparta naopak tápe a například v derby už vyloženě trápila sebe i své početné fanoušky. Poté, co hráči v rudých dresech podali chaotický výkon bez jiskry a patřičného zaujetí, bylo jasné, že se jejich kouč ocitl na konečné.
Na další společný pokus o vzepětí už neměl sílu on ani mužstvo.
