Odbornou zdatnost Andrey Stramaccioniho prověří teprve soutěžní zápasy, v tomto ohledu je na jakékoli soudy ještě hodně brzo. Už teď je však jasné, v čem by italský trenér Sparty měl své české kolegy inspirovat. Rozdíl tkví v sebevědomí a přístupu.
Když na jaře střídal Petr Rada na Letné neúspěšný tandem David Holoubek – Tomáš Požár, chtěl do smlouvy zanést klauzuli, na jejímž základě by v případě umístění na první či druhé příčce automaticky pokračoval i v nové sezoně. Byl to naprosto oprávněný požadavek, neboť do konce soutěže tehdy zbývalo deset kol, Sparta ztrácela na druhou Plzeň osm bodů a působila dojmem, že bude ráda za třetí flek. Pokud by přesto dostala Slavii či Viktorii pod sebe, byl by to malý zázrak, za který by si Rada prodloužení své krátkodobé mise bezesporu zasloužil.
Jenže zkušený trenér si tuto klauzuli nakonec neprosadil a kontrakt podepsal bez ní. Byť musel vědět, že lepší vyjednávací pozici už mít nebude, ustoupil. Zachoval se jako jiní čeští trenéři před ním, podstatné pro něj bylo se do Sparty dostat – a ne to, s jakým mandátem v ní vlastně bude fungovat.
Vedení letenského klubu nevyhovělo Radovi z prostého důvodu. Jeho angažmá od začátku bralo jako záskok do konce sezony, neboť už bylo dávno rozhodnuto jít od nové sezony cestou zahraničního kouče.
V krátkém konkurzu nakonec uspěl hlavní favorit Stramaccioni, který v květnu přiletěl do Prahy se svým agentem podepsat smlouvu. Měla to být formalita, ale nakonec se z toho vylouplo docela slušné několikadenní drama, které hrozilo skončit fiaskem. Vždyť Ital už se na ruzyňském letišti odbavoval ke zpáteční cestě do Říma bez podepsaného kontraktu v kapse.
Důvod? Stramaccioni důsledně a tvrdošíjně trval na přesné formulaci každé věty dokumentu – a dokud nezněla tak, jak mu jeho zástupci doporučovali, odmítal jej podepsat. Musel cítit, že svým puntičkářstvím už druhou stranu pěkně štve, možná i vytáčí až téměř k nepříčetnosti, nicméně ze svých požadavků necukl. Svůj prostor si s tváří pokerového hráče vykolíkoval hned na začátku. A věcně a naprosto profesionálně postupuje dál.
Dalším krokem byl realizační tým, který svou početností, obsazením a především náklady nemá v českém fotbale obdoby. Technický vedoucí? Dva trenéři brankářů? Tři kondiční trenéři? Analytik? Pro tuzemský fotbal novum, ve vyspělém zahraničí naprosto běžná záležitost. Stramaccioniho tato suita navíc chrání dvakrát – obklopil se loajálními spolupracovníky, kterým může naprosto důvěřovat, a navíc osm lidí se vyhazuje hůř než jen jeden.
Nebojí se veřejně tlačit na majitele
Za pozornost stojí rovněž Italova veřejná vystoupení, která jsou směrem k osobě majitele klubu Daniela Křetínského nezvykle sebevědomá. Často a rád zdůrazňuje, že Křetínský určitě dobře ví, proč si vybral právě jeho, a na soustředění ve Františkových Lázních dokonce prohlásil: „Tlačím na majitele, aby zde posily byly co nejdříve.“ Jinými slovy – chtěli jste mě, tak se starejte.
Nároky, které má Stramaccioni se svou pravou rukou Leonidasem Vokolosem na všechny lidi v klubu, jsou maximální, přičemž slovo ne se jako odpověď neakceptuje. A tak se krátce před startem přípravy jede do Itálie pro nové sporttestery, na kempu vedle tréninkového hřiště vyroste stan s mobilní posilovnou a v tréninkovém centru na Strahově právě zuří přestavba kabin a zázemí, které potřebám a ambicím prvního týmu Sparty vůbec neodpovídaly.
„Změny byly na čase, pomůže to vývoji klubu. Nechci být konkrétní, ale když jsme o něčem mluvili, že by něco mělo být jinak, všechno začínalo slovy ale. Teď je to okamžitě ano. Pro klub je to dobře,“ popsal změnu poměrů Tomáš Rosický .
Žádný český trenér před Stramaccionim neměl ve Spartě takové možnosti ani postavení. Ale můžou si za to sami a bude zajímavé sledovat, jestli si z jeho počínání vezmou v blízké budoucnosti příklad.
Určitě by se jim to vyplatilo, a nejen finančně.
Žádný český trenér před Stramaccionim neměl ve Spartě takové možnosti ani postavení. Ale můžou si za to sami.
Témata:
fotbal, blog, první liga, sport, sparta, Jakub Konečný, Andrea Stramaccioni, HET liga, Fotbal na Heureka.cz
