Lidská paměť je krátká, tak jen pro její osvěžení. Za to, kde nyní Plzeň je, vděčí Pavlu Vrbovi víc než komukoli jinému. Právě pod jeho vedením získala první dva tituly a dvakrát se dostala do Ligy mistrů, to on ji vytáhl z šedivé periferie mezi nablýskanou tuzemskou elitu.
Když odešel k reprezentaci, zkoušel klub všechno možné, ale rovnocennou náhradu za Vrbu nikdy nenašel. Angažmá Dušana Uhrina mladšího, Miroslava Koubka, Karla Krejčího i Romana Pivarníka se všechna počítala na měsíce, nikoliv na roky.
Teprve tehdy šéfům Viktorie naplno došlo, co v přerovském rodákovi měli, a tak udělali úplné maximum, aby ho při první příležitosti přivedli zpět. Tím spíš, když se kolem něj tehdy motala i Sparta.
Výsledky druhé Vrbovy éry? Hned v první sezoně vyfoukl pražským „S“, která investovala do posílení kádrů šílené částky, titul tak suverénním způsobem, že bylo jasno de facto už po podzimu.
V dalším ročníku pak v Champions League vydělal klubu historických 780 milionů korun, a byť to herně skřípalo a drhlo, Slavii funěl v lize na krk až do předposledního kola.
Úspěšný tým nyní prochází bolestnou a náročnou přestavbou, Vrba se přitom nevymlouvá na prodej klíčového hráče Patrika Hrošovského ani na ďábelský program posledních čtyř týdnů, i pod enormním tlakem zůstává ke klubu maximálně loajální.
Dokud bude mít sílu a motivaci na náročnou výzvu, bylo by pošetilé a hloupé se ho zbavovat.
Fachman i génius Vrba v jednom je pro Plzeň stále ideální volbou.
