Zápisník z florbalového MS: Za svůj debut jsem vyhrál colu
Nastal den, kdy se mi splnil sen. Ne že bych jako v NHL naběhl v čele týmu – na plac jsem šel jako druhý a tu mou premiéru vidělo pár stovek lidí, ale poprvé jsem dostal šanci chytat v nároďáku při zápase s Estonskem.
Ať už jsem začínal, nebo hrál extraligu, na tento moment bych nikdy nepomyslel. Mlátila se mnou pořádná nervozita, nebudu říkat, že ne, a nejsilnější to bylo přes den.
Od jedenácti víte, že vás to čeká, máte oběd, poradu, spánek, cestu a přežijte to. Ve chvíli, kdy zakleknete do brány, už zapnete na zápas a je to O. K, ale do něj je to nejtěžší. Musím si něco do budoucna vymyslet. Jestli třeba budu hrát sám se sebou člobrdo nebo něco, protože tohle je fakt síla…
I když jsme jasně vyhráli a postoupili do čtvrtfinále z prvního místa, pro mě to byl těžký zápas jen tím, jak byl důležitý. Navíc jsem se moc nedostával do pohybu, a to nemám rád. Pro svou pohodu potřebuju střely, a i proto jsem se tam radoval z každého zákroku jak malý kluk. Kdybych dostal nějaký gól z nepozornosti a ukázal by se jako klíčový, tak se zastřelím. Bral bych to jako selhání.
Chvíli to i vypadalo, že v první třetině půjdu na nájezd – už jsem se chystal zůstat v bráně, ale pak jsem viděl Zdeňka Skružného, jak jde za Bolkem (Tomášem Kafkou), ten si jen přiložil první chránič a bylo mi to jasný. To rozhodnutí ovšem chápu, on těch nájezdů odchytal spousty.
Takhle jsem navíc inkasoval jen jeden gól a vyhrál sázku s Patrikem Dóžou, kdy jsme se domluvili, že když dostanu míň jak tři góly, tak mi koupí colu, a když ne, tak ji koupím já jemu. Takže jsem rád, že po vodě s citronem, kterou tu do nás pumpují horem spodem, budu mít zase normální pití.
