Redaktor iSport.cz Barák chytal na MS: Kdybych selhal, zastřelil bych se
PŘÍMO Z GÖTEBORGU | Byl dost nervózní. Ale dočkal se chvíle, o níž snil celý život. Florbalový brankář a redaktor serveru www.iSport.cz Jan Barák odchytal na MS svůj vítězný debut, když přispěl k důležitému vítězství 12:2 proti Estoncům. I díky tomu půjdou Češi ve čtvrtfinále na lepšího z dvojice Německo – Dánsko a v případném semifinále se vyhnou domácím Švédům.
Platí i pro vás ke startu na MS proti Estonsku slovní spojení: splněný sen?
„Naprosto, užil jsem si to. Když jsem začínal nebo hrál extraligu, nepomyslel bych na to. Nenapadlo mě to ani před dvěma lety. Když mě trenéři nominovali do zápasu, děkoval jsem jim, ale chtěl jsem jim poděkovat i výkonem. Snad se to teď povedlo, splnili jsme, co jsme potřebovali. Škoda, že jsem dostal ten gól, mohlo to být ještě lepší, ale už je jedno. Byl jenom jeden.“
Na druhou stranu, šlo o důležitý závěrečný zápas ve skupině. Cloumala s vámi nervozita?
„Byla, nebudu říkat, že ne, ale snažil jsem se to nějak krotit. Dřív jsem byl hodně nervózní a od té doby docházím ke sportovní psycholožce, protože mě to stresovalo. Tělo bylo připravené, ale hlava byla úplně mimo, takže v tomhle mi to pomohlo. Nejsilnější to však bylo asi přes den. Od jedenácti víte, že jdete na zápas, máte tam oběd, poradu, spánek, cestu sem a teď to přežijte. Jak dorazíte do brány, už je to v pohodě, zaklenete do brány, zapnete a jedete, ale ta chvíle do zápasu je nejtěžší. Musím si něco vymyslet, jestli budu hrát člobrdo sám se sebou, nebo tak…Potřebuju se nějak umět zabavit před mačem, protože jinak je to síla.“
Uklidnilo vás, že obránci Estonce moc k něčemu nepouštěli nebo bylo nepříjemné, že jste byl v brance takřka nerozchytaný?
„Je to těžké, kluky fakt musím pochválit, hrozně mi pomohli, na druhou stranu je o mě známo, že potřebuju střely pro svou pohodu. Proto jsem se radoval z každého zákroku, jak malý kluk. Je to pro mě důležité. Sedm minut se tam opírám jak Hašek, mám lapačku na břevně a snažím se dirigovat obranu, ale nejsou to zákroky. Na konci se mi ty myšlenky už kutálely, ale snažil jsem se držet jedné nůše a být obezřetný, protože nikdy nevíte, odkud ta střela přiletí.“
Navíc vy jste svými gesty, tleskáním a pokřiky skutečně pověstný…
„Pro mě je to důležité v tom být a obranu takhle dirigovat. Bylo to slyšet i díky tomu, že tu bylo tak dvě stě lidí. Dokážu si představit, že v semifinále bychom se neslyšeli ani na metr. A ta radost ze zákroků, tak jsem to prostě vnímal. Tady mohl být každý zákrok důležitý. Kdybych dostal nějaký gól ze své nepozornosti, a ukázal by se jako klíčový, tak se zastřelím. To bych bral jako své selhání. Snažil jsem se proto furt startovat a reagovat, jak to mám naučené, aby tam nespadl nějaký nesmysl a já byl nešťastný, že jsem to podělal.“
Cítil jste před zápasem i podporu od okolí? Esemesky? Telefony?
„Tu lavinu jsem musel odšpuntovat sám, když jsem psal svým nejbližším, že na to půjdu. Aby se to až nedozvěděli z nějakého článku, to by mi přišla škoda. Takže rodina, přítelkyně, kamarádi a ti mi pak psali, že si ten zápas teda zapnou. Ale bylo to super, i s Padym (Patrik Dóža) jsme se vsázeli o colu, že když dostanu míň jak tři góly, tak dostanu colu od něj a když ne, tak ji dám já jemu. Takže jsem rád, že po vodě s citronem, kterou do nás pumpují horem spodem, budu mít zase normální pití.“
V utkání se i nabízelo, že byste mohl jít chytat samostatný nájezd Patrika Markuse, ale nakonec vás na tuhle chvíli vystřídal Tomáš Kafka. Jak jste to bral?
„Já si zpočátku myslel, že tam Bolek půjde hned. Dlouho to ale vypadalo na mě, tak jsem se chystal zacouvat do brány, když v tu chvíli jsem viděl Zdeňka Skružného, jak jde za Bolkem a ty pokyny byly jasný. V momentě, kdy si přiložil první chránič na nohu, jsem věděl, že mě to nepotká. Ale rozumím tomu a chápu to. Bolek těch nájezdů odchytal spousty.“
V utkání se rovněž hrálo i o skóre a vítězství ve skupině, které by vám zajistilo první místo ve skupině a tedy do případného semifinále Finy a ne Švédy. Kalkulovali jste s tím?
„Věděli jsme to, nebudu zastírat, že ne. Ale trenéři nám po dobrým i po zlým říkali, abychom to neřešili, jinak bychom se z toho zbláznili. Nakonec to dopadlo, snažili jsme se hrát normálně, aby nás to nesvazovalo.“
Finové jsou tedy lepší než Švédi?
„Ano, myslím, že si víc jako tým věříme na Finy. Nechci to předbíhat, čeká nás čtvrtfinále, ale pokud to klapne a změříme síly s Finy, tak si budeme věřit víc. Švédi ti jsou na tom svým obláčku, hrají doma a bylo by to strašně těžké.“
Video: Jak Češi rozdrtili Estonce 12:2
