Čekal se vyhrocený a vyrovnaný start série, což úvodní duel extraligového čtvrtfinále mezi Mountfieldem a Libercem dodal. V soubojích to řinčelo, vzájemné hecování startovalo hned s prvním vhazováním. Zároveň se odehrál, bohužel z pohledu Hradce, velmi nešťastný obrat. Vést tři minuty po polovině utkání o tři branky a pak o náskok vlastní liknavostí přijít, to není známka celku, který myslí na nejvyšší příčky.
Z kabiny Mountfieldu jste ten výrok mohli slyšet po každé výhře v předkole a z úst několika různých lidí. Dokonce i soupeř z Litvínova to neopomenul několikrát zmínit. „Strašně nám pomáhá gólman, to je v play off prostě zásadní,“ zopakoval vícekrát hradecký šéf Vladimír Růžička.
Prakticky všichni aktéři série se shodli, že právě Marek Mazanec je hlavním důvodem, proč se Hradec ocitl ve čtvrtfinále už po třech zápasech. A panovala zároveň jednoznačná shoda, že jde o nejlepšího hráče Východočechů.
Ruku na srdce. Liberec, to je v současném play off o poznání vyšší šarže. Kvalitou, ale i očekáváními od sebe samých. Na výkonu Marka Mazance se to ale neprojevilo. Nemělo to žádný vliv. Chytal v pohodě, jistě. Vlastně naprosto bez emocí, což hned na první pohled dodává jakýsi klid i nezúčastněným divákům a pozorovatelům. „Nehrajete ve stresu, cítíte sebejistotu. Zkrátka je za vámi někdo, o kom víte, že má situaci plně pod kontrolou,“ zmiňoval před startem čtvrtfinále obránce Jeremie Blain.
Parta vedená kapitánem Radkem Smoleňákem má tak díky rodákovi z Písku jedinečnou příležitost vyjít vítězně i ze sérií, kde na soupeře třeba nemusí stačit. Prostě proto, že Mazanec zavře závory. K tomu, aby se postupy staly realitou, však samotné položení šraňek stačit ani zdaleka nebude.
„My musíme vzít tuhle šanci. Protože takového gólmana už třeba nikdy mít za sebou nebudeme, takže musíme makat.“ Tenhle výrok Jaromíra Jágra z olympijských her v Naganu, kdy popisoval výjimečnost Dominika Haška a potřebu podpořit ho dřinou ostatních, mě v podobných situacích vždy napadne.
Ne snad, že bych chtěl kulisy legendárního Turnaje století připodobňovat k extraligovým vyřazovacím bojům, ale část zmíněného principu, vyřčená nejlepším hokejistou českých dějin, je i zde stejná.
Mazanec nezařídí všechno
Hradec má nyní gólmana, jenž dovede především v klíčových momentech dotlačit tým k vysněným cílům. Potřebuje však pomoci. Potřebuje, aby parťáci před ním dřeli nadoraz, padali do střel a vypustili pro svého maskovaného muže duši. Úvodní bitva proti Liberci krásně ukázala, že pokud hradečtí lvi z úsilí poleví jako v druhé polovině, ani ve formě chytající Mazanec nezařídí všechno.
Přestože styl, jakým hradečtí hokejisté první duel ztratili by se mohl rovnat K.O, neodepisoval bych Růžičkovu družinu. Tenhle moment totiž může zafungovat jako katalyzátor, jako uvědomění si, že bez tvrdé roboty to zkrátka nepůjde. I Češi v Naganu ve čtvrtfinále v první třetině proti USA ve formě zářícího „Dominátora“ nikterak nepodrželi. Slovo si tehdy v kabině vzal právě Vladimír Růžička, tehdejší kapitán týmu, aby vyburcoval mdlé spoluhráče.
Teď bude třeba, aby z role kouče vyburcoval mdlé svěřence, aby podpořili zářícího brankáře. Hezká paralela. Pro tým z Východu Čech však bude hezká až ve chvíli, kdy dvě další pomyslné třetiny zvládnou podobně jako tehdy národní tým. A proklouznou stejně jako oni do semifinále.
