Nehořekujte, vezměte si to dobré. Osmnáctka je na křižovatce. Kudy se dá?
To spojení je třeba s prohrou 5:6 proti Finsku zopakovat ještě jednou. Ohromná škoda. Osmnáctka parádně rozjetou bitvu proti Seveřanům v závěrů nezvládla, porazila se vlastně sama zbytečnými vyloučeními. Výhoda turnaje však tkví paradoxně v tom, že namísto zdlouhavého rozebírání porážky čeká mladíky hned v noci ze čtvrtka na pátek další duel. Do cesty se postaví domácí Američané. A celek Jakuba Petra má na to je porazit.
„Musím vyzdvihnout kluky, co hrají oslabení. Bránili jsme je dobře. Je ale třeba říct, že jsme jich měli zbytečně moc, to je třeba zlepšit,“ prohlásil po úvodní výhře 3:1 nad Německem asistent trenéra Tomáš Martinec. S největší pravděpodobností ani on netušil, o jak prorocká slova vzhledem k dalšímu utkání šlo.
Ale popřádku. Český tým funguje výtečně. Může se opřít přesně o věci, kde se to čekalo. Obrana plní svou roli spolehlivě, jistě. Když potom vypadne kvůli zranění ve formě hrající Tomáš Hamara, bez větších problémů ho nahradí Jiří Ticháček. Takovou kvalitu zadní řady jakéhokoliv českého celku dlouho neměly.
A útok? „Až na produktivitu to bylo z naší strany vcelku dobré,“ pochvaloval si po Německu Gabriel Szturc. Bruslení, kreativita, napadání. A především zdravá energie, která jde z týmu cítit. To vše čeští mladíci nabízí. Bohatý repertoár, viďte? A když se k tomu všemu proti soupeři z Finska přidala do té doby chybějící produktivita, famózní výkon byl na světě. Tedy, kdyby se v hokeji nevylučovalo.
Ještě osm minut před koncem osmnáctka vedla o dvě branky. Pak přišla tři rychlá vyloučení během osmi minut. Prásk, prásk, prásk. Ani se nestačíte rozkoukat a Sami Tuomaala, jeden z největších finských talentů, dvěma brankami a asistencí otočí zápas. Za srdnatý výkon prázdné ruce. Krutá lekce, ale buďme rádi, že přišla ve druhém zápase.
Ve mně osobně převažuje nesmírná naděje. Osmnáctka opravdu má přesně kvality, které ne nadarmo trenér Jakub Petr před šampionátem tolikrát zmiňoval. Nebyly to fráze, z jeho hlasu i zápalu bylo jasné, že Svozilovi a spol. ohromně věří, že ví, co v týmu má. A strategie, kterou proti soupeřům volí, se ukazuje jako správná. Aktivita, aktivita, aktivita. Když porovnám přístup osmnáctky proti favoritům s taktikou, jakou se prezentovala na posledním šampionátu česká dvacítka, tak tohle je úplně o něčem jiném.
Češi chtějí hrát, chtějí si to se soupeřem rozdat, protože věří ve vlastní síly. A přestože si nyní připsali porážku, do dalšího průběhu je o co se opřít. Naprosto zásadní bude, jak se nyní trenérský tým rozhodne s výsledkem pracovat. Pokud se frustrace ze ztraceného mače přenese i na hokejisty s košíky na helmách, bude zle. V tom případě můžete minimálně zápas s Amerikou odepsat. Když si však hráči vnitřně ještě více vsugerují, že mají schopnosti postavit se každému a každou vteřinu dalších zápasů si budou připomínat, co zbytečná vyloučení dovedou, půjdou správnou cestou.
Finsko tak může sloužit jako odrazový můstek. Jako moment, který do jisté míry ukáže, jaký turnaj vlastně osmnáctka nakonec odehraje. Pokud se položí, lze spojení ohromná škoda podtrhnout ještě mnohokrát. Když se však rozhodne naštvání ze ztraceného zápasu přetavit ve svou výhodu, má na půl vyhráno.
„Víme, co v tomhle týmu je. Má i silný charakter,“ řekl před startem Jakub Petr. Teď nastává chvíle, aby tahle slova mladíci potvrdili. Amerika ukáže, jakou cestu si vybrali.
