Tenhle komentář bude trochu víc osobní. Protože předpokládám, že se mi vrátí jako bumerang a lidé z okruhu Petry Kvitové i tenistka sama se budou cítit dotčeni.
Když jsem v úterý večer odcházel z All England Clubu, přemýšlel jsem o pokaženém čtvrtfinále s Kirsten Flipkensovou a do nebe volající šanci, která trestuhodně zůstala pouhou šancí.
Čím víc jsem si přehrával poslední rok kariéry Kvitové a dění kolem ní, tím víc jsem byl naštvaný. Je stále zřejmější, že takhle by neměla fungovat profesionálka s ambicemi na grandslamové tituly a první místo v žebříčku.
Holka odvedle
Petru nelze mít nerad. I jako wimbledonská šampionka zůstala stejná. Obyčejná holka odvedle, která si na nic nehraje a rozhodně si nemyslí, že je výjimečná. To je štěstí pro její osobní život a smůla pro ten tenisový. Protože jako s výjimečnou by s ní mělo být minimálně zacházeno. Nebo snad má Česko víc tenistek jejího talentu?
V tak brutálně konkurenčním prostředí musíte být sobec, mít ostré lokty a přísnost k sobě i druhým. Musíte dostávat ten správný servis a také ho vyžadovat. Tečka.
Když jste se podívali do hráčského boxu Kvitové při utkání s Flipkensovou, viděli jste trenéra Davida Kotyzu, vypletače raket Richarda Šodka a její PR manažerku z Toronta Katie Spellmanovou. To jsou dva postradatelní lidé a unaveně vypadající kouč, jenž je pod neustálým tlakem.
Nejkřiklavější absencí byl kondiční trenér a fyzioterapeut Kristián Bajza. Opustil ji již v sobotu, se žaludečními problémy se vrátil domů. Uprostřed Wimbledonu, který je pro Kvitovou turnajem roku a při němž léčí poraněnou pravou nohu.
Bajza má pověst především velmi schopného fyzioterapeuta a léčitele, jenž studoval východní medicínu. A jak by se jí hodil, když na ni v pondělí večer sedla nemoc. Pokud mu šlo skutečně o zdraví, lze jeho odlet chápat. Že byl ale Wimbledon prvním turnajem roku, na němž Kvitovou doprovázel, už rozhodně akceptovat nelze.
Djokovič má na Wimbledonu pět lidí
„Týmy jsou strašně důležité,“ říká mi srbský kolega Vojin Veličkovič, s nímž jsem se ve středu bavil. Jak to chodí u Djokoviče? Na každý turnaj má k ruce minimálně tři lidi, při Wimbledonu coby vrcholu roku pět.
Hlavní kouč Marián Vajda, jeho asistent Dušan Vemič, kondiční trenér Gebhard Phil-Gritsch proslavený prací s železným mužem Thomasem Musterem, fyzioterapeut Miljan Amanovič a italský manažer Edoardo Artaldi.
A to ho ještě dřív doprovázel výživový specialista Igor Cetojevič. Být mužskou světovou jedničkou je samozřejmě jiná dimenze, tak absurdní rozdíl v týmech ale být nesmí.
Petřina hmotnost dnes není taková, jakou by měla být. Pohyb jakbysmet. Loňský vyhazov jejího kondičního trenéra Jozefa Ivanka, pod nímž vyhrála Wimbledon a vypadala jako skutečná sportovkyně, byl chybou. Zvlášť když se podíváte, jak pod jeho rukama dnes dramaticky roste talent Jiří Veselý.
Ztracena v džungli
Petra má mít k ruce na turnajích po celý rok minimálně trenéra, kondičního kouče a fyzioterapeuta. Tak jako Tomáš Berdych, jenž jí v tomto ohledu může být vzorem. Stále se dokola opakuje, jak bude její cesta k dalšímu grandslamu mnohem složitější. Je to pravda. O to větší pomoc na ní ale přeci potřebuje. A potřebuje lidi, kteří ji povedou.
Ve 23 letech a se svou náturou je ztracena v nemilosrdné tenisové džungli. Tady spáchala velký omyl i její manažerská agentura Česká sportovní, jež ji pustila ze řetězu a ztratila na ni částečně vliv.
Kvitová je svojí paní. Jenže neumí moc dobře říkat „ne“, svůj tým stále chrání a omlouvá. Jak by jí prospěla pevná ruka a vedení. Jenže budeme si asi muset počkat až na konec sezony.
Letošní Wimbledon není tragédií. Titul byl sice k mání na zlatém podnose, pokud však bude Kvitová vyladěná, bude se o grandslamy rvát se Serenou, Šarapovovou či Azarenkovou i tak.
Nejhorším pozůstatkem tohoto Wimbledonu je špatný pocit, který si odnese z promarněného čtvrtfinále a s nímž bude muset další měsíc trénovat na druhou polovinu sezony.
Skoro bych si přál, aby do jejího tenisu začal víc mluvit i Radek Štěpánek. I on je vzorem, od něhož se může učit. Především to, jak být správnou profesionálkou.