Má úcta, slečno Petro. US Open nebyl vrchol, to nejlepší teprve přijde
Ne každý zápas vychvalovaný jako potenciální trhák dostojí své pověsti. Čtvrtfinále US Open Petra Kvitová – Venus Williamsová ji snad ještě předčil. I šestý vzájemný duel americké a české legendy se natáhl na tři sety. Drama o pár míčích, z nichž ty nejdůležitější zahrála vítězka o něco lépe, bude zapsáno jako ozdoba newyorského grandslamu z ročníku 2017.
Hned po zápase mířila Kvitová do posilovny za svým týmem. Oči prázdné, tvář zarudlá fyzickým vypětím. Míjíme se v uličce. „Moc hezký, Pěťo,“ pronesu. „Děkuju,“ odpoví jako vždy slušně vychovaná holka, ač jí není do zpěvu.
Pokud jsem měl pochyby, jestli bude někdy tenistkou jako dřív, už zmizely. Levačku nemá stále plně funkční, proto dělá tolik dvojchyb. Udržet raketu v ruce při těžkých výměnách pro ni není samozřejmostí. Stejně je tam za křehčí skořápkou poznamenanou bezohledným člověkem s nožem ukryta ta stará Petra. Pořád dokáže v největších zápasech předvést to nejlepší, na vlastní oči to v úterý viděli i bývalý prezidentský kandidát John Kerry či komisionář NBA Adam Silver.
Rykot Kvitové po důležitých míčích v úterní noci na Ashově stadionu mi připomínal jednadvacetiletou Petru z istanbulského Turnaje mistryň 2011. Bojovnou, vášnivou, vítěznou. Dokázala se vybičovat z deprese prvního setu do obrátek a i na svůj pátý zápas při letošním US Open může být hrdá.
V zápalu boje dokonce několikrát sevřela levačku v pěst, takové vítězné gesto před dvěma měsíci nezvládla. Je jen otázkou času, kdy se stav její ruky ještě zlepší, bude ještě lépe připravená a rozehraná.
Tahle druhá kariéra dvojnásobné wimbledonské šampionky je pořád na začátku, už po čtvrt roce je ale zřejmé, že není jediný důvod, aby nebyla stejně úspěšná jako ta první. A po zlých časech budou příští triumfy ještě váženější. To nejlepší teprve přijde, tomu věřím.
