Velkým darem sportovců je fakt, že inspirují. Radek Štěpánek si tuhle disciplínu osvojil jako málokdo. Nikdy to nebal, ač se cítíš strašidelně pod psa a celý svět ti padá na hlavu. S touhle notou procházel tenisovou kariérou a vlastně celým životem. „Náš Radek je rozený optimista,“ říkává o něm táta Vlastimil.
Nenarodil se se zlatou lžičkou v ústech. Tenis začínal hrát v oblečení, které mu ušila babička. Jako malý kluk v Karviné jezdil hrát s otcem na půl sedmou do vymrzlé haly. Jelikož si rodiče nemohli dovolit auto, cestovali po městě autobusem nebo na kole.
Tohle není ojedinělý příběh, ojedinělá však byla Štěpánkova touha se z takových poměrů vymanit a stát se respektovaným hráčem. Prokázal ji na mnoha úrovních. Když přešel jako dítě z Karviné do velkoklubu v Přerově, byl nejdřív za outsidera. Jak po něm sáhl Prostějov, ocitl se v té samé roli. Vždy když se dostal do krize, objevil v sobě šestý rychlostní stupeň. Na rozdíl od jiných, které to zasypalo.
Štěpánek o konci kariéry: Nastal den, kdy jsem se probudil a ucítil, že už to nejde
Video se připravuje ...
Když se začal rozhlížet po světě, budil údiv. S takovým forhendem chceš hrát mezi profíky? žasli mnozí. Petr Korda, jeho dlouholetý trenér, v žertu tátovi Vlastimilovi vyčítal: Pane Štěpánek, vy jste musel bejt opilej, když jste Radka ten forhend učil. Ze strany, z níž Federer tak ladně švihá, tahá Štěpánek tenisáky ramenem, jako když nese uhlí do schodů.
„Každý říkal, že se s takovým úderem nedá vůbec hrát. Ale Radek se přes tenhle handicap dostal a vyždímal ze sebe stoprocentně víc, než v něm je,“ říkával kondiční trenér Marek Všetíček, další osudový muž Štěpánkovy kariéry.
Toho si tenista najal, jen co vydělal první větší peníze. Ještě předtím ale neváhal a zastavil to jediné, co vlastnil, tedy svůj byt v Prostějově, aby mohl dál financovat kariéru. „Odjel tehdy na turnaje do Asie a jako v podstatě challengerový hráč prošel z kvalifikací a uhrál pár kol i v hlavní soutěži, vydělal si na další turnaje,“ vybavuje si Tomáš Krčma, tenistův bratranec a manažer, s nímž to táhne přes dvacet let.
Odvaha snít i pracovitost
Miluje velké příběhy, cituje výroky z Kmotra, před daviscupovými zápasy si pouštěl slavný song z Rockyho. Neostýchá se přiznat, že chce být také hrdinou. Odvaha snít, ta mu nikdy nechyběla. Díky ní spolu s nesmírnou pracovitostí se dostal tak vysoko. Na sto procent dokázal využít svou šikovnou ruku, cit pro kraťasy a voleje.
A výborně také dokázal používat selský rozum. Kdo si v dnešní éře superkoučů vzpomene, že jednoho z prvních měl v Kordovi právě Štěpánek? Jejich vztah přitom začal konfliktem. Při utkání v extralize Štěpánek zatleskal za Kordovu dvojchybu. „Tenkrát mě tak rozčílil, že jsem řekl, že tenhle člověk nikdy nesmí přejít přes můj práh,“ vybavoval si Korda, jenž později tenistu označoval za své čtvrté dítě.
Přes své limity zvládl mnohé. Do desítky žebříčku se dostal jak v singlu, tak v deblu. Jen grandslamového jásotu mohlo být víc. Maximem je pro něj jediné čtvrtfinále Wimbledonu 2006, ve kterém zle selhal. Proti Jonasu Björkmanovi držel mečbol na postup do semifinále, ale druhé podání hodil sotva do půlky sítě, jak se mu roztřepala ruka. Mezi mentálně nejodolnější tenisty zprvu nepatřil, nakonec se ale proslavil jako hráč, jenž zavřel rozhodujícím bodem dvě finále Davis Cupu za sebou. Z outsidera opět mezi špičku.
Osud jménem Davis Cup
Tak tomu bylo v jeho kariéře mnohokrát. Vždyť na první titul z ATP čekal až do 27 let, než konečně ovládl podnik v Rotterdamu. Jeho nejzamilovanějším lovištěm se však stal Davis Cup. A znovu to nešlo vůbec lehce.
Při debutu v roce 2003 prohrál za stavu 2:2 v Ostravě proti Rusku s tehdy ještě málo známým Nikolajem Davyděnkem, rok nato se situace naprosto opakovala, na druhé straně brněnského kurtu stál tentokrát jakýsi sedmnáctiletý kluk jménem Rafael Nadal. V dalším ročníku odmítl vyrazit do Argentiny a rozhořel se spor. Málokdo si již vzpomene, že v prosinci 2006 Štěpec vyhlásil, že v Davis Cupu navždy končí. Tehdy měl na kontě pouhé tři daviscupové výhry.
Jak to dopadlo, už všichni víme. Nakonec zvládl přidat ještě 32 vítězných mačů, jedno finále a dvě salátové mísy.
Nezdolný bojovník v modrém tričku se lvem, který dokázal přeprat řadu nástrah, tak se bude na Štěpce navždy vzpomínat.
Související články
