Od druhého titulu v roce 2014 ještě Petra Kvitová nepostoupila ve Wimbledonu tak hluboko jako letos. Po pěti letech si může v Londýně vychutnat tradiční volnou neděli a vyzkoušet si, v jakém stavu jsou travnaté kurty ve druhém týdnu. Hráčka, jejíž forma byla minulý víkend velkou záhadou, se začíná vybarvovat do jásavých odstínů.
Ve třech duelech ještě Kvitová nepřišla o set, lepší se každým zápasem. Výborně podává, do tenisáků švihá čím dál razantněji. Po 11 winnerech z úvodního kola jich nastřádala ve dvou dalších 47.
V zápasové vřavě dohání po neexistující přípravě tréninkové manko a ukazuje, že je unikátním živočichem, který hraje z voleje stejně dobře, jako když je řádně nachystaný.
Největší rozdíl oproti předchozím čtyřem ročníkům, kdy se pro ni stal Wimbledon paradoxně vůbec nejhorším grandslamem a psychickou torturou, je však v jejím mentálním nastavení.
Kvitová má tuze ráda pocit, že nic nemusí, nepočítá se s ní, porážka nebude žádnou pohromou. Před letošním ročníkem ještě ke všemu onemocněla, do poslední chvíle se váhalo s jejím startem. Turnajem teď kráčí s touhle psychickou berličkou. A přešla už s ní nejnebezpečnější území, jímž jsou první kola.
Když v nich neuvízne, je s ní v těch pokročilých už těžká práce. Přesto PK stále zatvrzele opakuje, že od sebe nic nečeká a bojuje se zlými myšlenkami na hrozící zranění. Možná bude sama sebe tak dlouho přesvědčovat, že na Wimbledonu nic velkého nedokáže, až se jí nakonec podaří opak.