Zlatá žíla českého tenisu. Další hrdinka přišla z polí, kde končí silnice
Rakušané, národ s devíti miliony obyvatel, rozumějí sjezdovému lyžování jako snad nikdo jiný. Pětimilionové Srbsko má talent pro basketbal, o čemž vypovídá trofej MVP zámořské NBA pro Nikolu Jokiče, euroligovým MVP je Vasilije Micič a nejužitečnějším hráčem EuroCupu Miloš Teodošič. Českou disciplínou zase zůstává tenis, jak znovu dokázal poslední víkend. Barbora Krejčíková během něj dopsala velkolepý příběh o tom, jak se za devět měsíců proměnila elitní deblistka v grandslamovou vítězku v singlu. A při pražské tiskové konferenci si mohly gratulovat s šestnáctiletou Lindou Noskovou, šampionkou juniorky na Roland Garros.
Tři ženské či dívčí soutěže v Paříži skončily českým triumfem. Za poslední dva roky jsme byly svědky už třetího grandslamového průlomu české tenistky, která se nejmenuje Petra Kvitová či Karolína Plíšková. Markéta Vondroušová slavila pařížské finále v roce 2019, Karolína Muchová se uvedla při premiéře na Wimbledonu 2019 čtvrtfi nále a letos v Melbourne posunula své maximum ještě o jedno kolo. Nyní zase udeřila Krejčíková.
Jak to v Česku dělají? Co jim tam dávají do vody? ptá se svět.
Tenis, byť bohužel v posledních letech pouze exkluzivně ženský, se vymyká všeobecnému marasmu tuzemského sportu. Stále přicházejí nové a nové talenty, které se prosazují v tom neskutečně konkurenčním prostředí. Ze všech koutů země. Cesta Krejčíkové začala v Ivančicích, sokolovská rodačka Vondroušová se učila tenis na vesnických kurtech v Kynšperku nad Ohří, Muchová v Olomouci. A to je připravena ještě nová generace: Nosková, Nikola Bartůňková, sestry Fruhvirtovy a další.
Žádná tenistka však nedokumentuje plodné české podhoubí tak jako Krejčíková. Vždyť celou kariéru v podstatě stála mimo systém. Nepatří do prostějovské či sparťanské stáje, neučila se tenis na štvanickém ČLTK. Byla skvělou juniorkou, která si však svůj úspěch musela vydřít sama. Se vším všudy.
A tady se ukazuje síla českého tenisu, jeho tradice, hromada šikovných a obětavých trenérů, jejichž jména jsou sice neznámá, ale odvádějí práci, za kterou by v cizině platili zlatem. „My Češi tenisu prostě rozumíme jako málokdo,“ říkává expert Sportu Jan Kukal.
Krejčíková tuhle sílu dokázala využít ve svůj prospěch. Došla si až domů pro trenérku Janu Novotnou a wimbledonská šampionka v ní viděla až do svých posledních dnů talent, který může zvládnout opravdu velké věci. Štafetu po Janě přebrali v Paříži Jan Kodeš a Martina Navrátilová, další české legendy, nadšení vlastenci a ochotní rádci.
„Jsou to osobnosti, které mají s grandslamy zkušenosti, oba je vyhráli. Zatímco Bára i já jsme byli absolutní nováčci a nevěděli jsme, do čeho jdeme. Jejich rady a podpora byly tak cenné, protože dodávaly nesmírný klid,“ děkoval současný kouč Krejčíkové Aleš Kartus.
Bylo krásné vidět partu českých rodáků, jak se u Seiny semkla a postrkávala krajanku k životnímu okamžiku. Jaký to kontrast s Českým tenisovým svazem a jeho prezidentem Ivem Kaderkou, který, diplomaticky řečeno, často nedokáže najít s legendami minulosti společnou řeč.
„Řada lidí odešla do ciziny, ať to byla Novotná, Mandlíková, Lendl nebo Korda. A ti co zbyli, pro český tenis nepracují, protože by pro to svaz
