Jo, tohle jsou mistři světa. Nikoho se nebojí, zřetelně si uvědomují, jak dobří jsou, a to nejen na hřišti, ale i mimo něj. Své sebevědomí ukazují Němci před zápasem s českým týmem v obou případech, někdy i s mírným nádechem arogance. Zároveň však předvádějí zajímavé přístupy v práci s fanoušky.
Tisková konference německého týmu před utkáním s Českem se konala v prodejně automobilky Mercedes v Hamburku. Českých novinářů je nás tam pár, Němců mraky. „Sednu si mezi vás, abychom je nerušili,“ říká malé skupince českých novinářů překladatel. Obvyklé bývá, že právě on sedí za pultem s respondenty a jejich slova nahlas tlumočí. Němci to si to upravili podle sebe.
Všude je cítit, jak si věří. Samozřejmě, ještě aby to tak nebylo v jejich situaci. Tenhle tým poskládaný z hvězd Bayernu, Dortmundu, Leverkusenu či zahraničních gigantů, navíc s přídomkem aktuálních mistrů světa, musí vystupovat sebevědomě. Ostatně, doma je dost pod tlakem.
K českému týmu jsou zdvořilí, byť jejich odpovědi někdy vyznívají až komicky. Záložník Sami Khedira mluvil o tom, že Češi už nemají velká jména jako dřív, trenér Joachim Löw zase prohodil, že během posledních deseti let měli vždy dobré, technické hráče, dobré individuality. Oba se ale shodnou, že český tým má sílu a je nejtěžší německou překážkou v kvalifikační skupině.
Do jiného světla dává německé sebevědomí jiná situace z jejich tiskovky. Jsou na ní totiž i zástupci jednoho z fanklubů a ti se mohou pak i Löwa na něco zeptat. Od jedné fanynky přilétne dotaz, zda má rád takováto setkání s novináři. „Myslíte, že je na mně dnes vidět, že by mě to nebavilo?“ zeptá se Löw s úsměvem. „Ne, dnes je to v pohodě,“ dodá odlehčeně vzápětí.
Je to trochu jiný dotaz než ty o jeho budoucnosti, slabší produktivitě, nepřesvědčivých výkonech Maria Götzeho a podobně. Němci byli od domácího mistrovství světa v roce 2006, kdy brali bronz, na každém velkém turnaji minimálně v semifinále. Ale doma si na ně vždy něco najdou.