A příště se Saném... Německo by se o světlou budoucnost bát nemělo
Vystoupení Německa na mistrovství světa v Rusku je velkým zklamáním. Ani v jednom zápase neměl člověk pocit, že vidí tým, který by měl atakovat světové zlato. Němci měli obrovské potíže při zachytávání brejků soupeře, působili unaveně, obrana byla nejistá, v útoku chyběla myšlenka, pryč byla jejich pověstná zarputilost. Kvůli všem těmto důvodům je jejich předčasný konec logický a zasloužený. Německo jako by uvízlo v přesvědčení, že je neporazitelné a že herní neduhy, které mužstvo dlouhodobě provázely, se samy vyřeší.
Neúspěchu nahrávala i překvapivě napjatá atmosféra před šampionátem, především pak veřejné lynčování dvojice Mesut Özil, Ilkay Gündogan za vřelé setkání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Šampionát to Němcům neprohrálo, ale vůbec jim to nepomohlo.
Německý tým trochu připomíná Španěly z posledního mistrovství světa v roce 2014. Mužstvo kolem Xaviho a Andrése Iniesty po velkých úspěších totálně propadlo a potřebovalo občerstvit.
Němci vykazují stabilně vysokou výkonnost, vždyť za vlády současného trenéra Joachima Löwa došli na každém velkém turnaji (EURO a mistrovství světa) vždy minimálně do semifinále. Samozřejmě nejtřpytivějším úspěchem je titul světových šampionů z roku 2014 a právě na hráčích, kteří se o něj zasloužili, Löw dál staví.
Nenastal čas na důkladnou inventuru kádru a jeho osvěžení? Je to možné. Mladí, draví, rychlí a po úspěchu hladoví hráči mohou Německu pomoct zpět na vrchol. Jsou k dispozici. Na šampionátu se i při malém prostoru solidně prezentoval Julian Brandt, jednou z hlavních tváří německého výběru by se pak do budoucna měl stát Leroy Sané.
Fofrník, jehož opomenutí v současném kádru se celosvětově hojně diskutovalo, bude mít šanci ukázat, co v něm vězí. Německo by se ale o budoucnost nemělo bát.
