Když přijede český soupeř do Edenu, má to opravdu těžké. Na Slavii ho čeká bouřlivé prostředí a sebevědomý tým, který má kvalitu, ví přesně, co chce hrát, a je ve formě. Tuzemská konkurence téhle kombinaci jen těžko vzdoruje a často působí, že je od začátku smířená s porážkou. Jako naposledy Mladá Boleslav, která sice prohrála jen o gól 2:3, ale červenobílí značnou část zápasu jasně dominovali.
Před nějakou dobou se říkalo, že soupeři Sparty prohrávají už v Průhonicích na cestě do Prahy. Teď může podobné pořekadlo začít pasovat na Slavii, když to sparťanské už neplatí. Samozřejmě, takovou auru je potřeba budovat delší dobu než jeden podzim, ale v Edenu se teď českým soupeřům hraje opravdu těžce.
Slavia ve většině domácích ligových zápasů v této sezoně směřovala od začátku k vítězství. Hrála tak dominantně, že bylo brzy zřejmé, že tři body urve. Nevyhnula se výpadkům, jakým byla porážka s Jabloncem, nebo proti Bohemians zrovna nezářila, ale jiné soupeře před vlastním publikem rozcupovala. A to i například mistrovskou Plzeň.
I proti Mladé Boleslavi mířila Slavia od úvodu za výhrou. Hrála dobře. Byla agresivní, sebevědomá, rychlá. Měla šance, hezky kombinovala. Jistě, závěr utkání neodehráli červenobílí s grácií a měli ho zvládnout lépe. Ale vyhráli zcela po zásluze po přesvědčivém výkonu. Jako ve většině domácích duelů na podzim.