Michael Ngadeu opouští Slavii a je z toho poprask. Hřmotný stoper se stal v Edenu během svého tříletého působení populárním, všechny okolo si získal důrazem, spolehlivostí na hřišti a také svou obrovitou postavou, na kterou v dobrém padaly vtípky. Odchází však skoro jako psanec. Je to zbytečné a nepatřičné.
Slavii se nelze divit, že se snaží udržet své stěžejní hráče, odolávat nabídkám z ciziny, a mít co nejkvalitnější kádr, pokud ho dokáže finančně vydržovat. V tom je její chování logické, hráče platí a má vysoké cíle doma i v evropských pohárech. Rozpad sehrané stoperské dvojice (Ngadeu – Simon Deli) je především pro její ambice v Lize mistrů citelnou, možná až zásadní ranou.
Na druhou stranu je potřeba se smířit s tím, že odchody jsou naprosto nedílnou součástí fotbalového koloběhu, i například Chelsea se musí vypořádat s odchodem Edena Hazarda. Slavia není středobodem světa, byť v Česku je momentálně jedničkou a buduje si i solidní postavení v Evropě.
Ale do zahraničí se z ní bude přestupovat vždy. A motivace nemusí být jen finanční nebo sportovní. V případě afrických hráčů to bývá i přesun do jím bližšího (francouzského) prostředí, což u Ngadeua a Deliho roli hrálo. Ostatně i čeští hráči ve Slavii zůstávají v komfortních českých podmínkách, touhu jít do neznáma za hranice v nich dusí štědré smlouvy.
Není na místě vyvolávat kolem odchodů podivnou atmosféru, kterou rozdmýchává slávistický šéf Jaroslav Tvrdík. Platilo to už v případě Miroslava Stocha, kdy Tvrdík bez bližšího upřesnění upozornil, že za odchodem slovenského záložníka do řeckého celku PAOK Soluň jsou vážné osobní problémy, což podnítilo mezi fanoušky nejrůznější spekulace. Stoch pak mohl být vnímán poněkud nespravedlivě jako ten špatný. Stačilo poděkovat a rozloučit se s ním.
Případ Ngadeua je ještě extrémnější. Nazvat kamerunského obránce po jeho úspěšné tříleté misi v Edenu uličníkem je minimálně nedůstojné a nevkusné. To si nezasloužil, ať probíhala jednání jakkoliv. Každá strana bude mít svou pravdu o tom, jak moc bylo dohodnuté prodloužení kontraktu ve Slavii. V každém případě by se slušelo, kdyby čelní představitelé Slavie alespoň navenek zachovali dekorum. I to bývá znakem velkých klubů. Nedůstojné divadlo, jak napsal Tvrdík o chování Ngadeua, někdy vychází i z Edenu.