Hušbauer slavil se zpožděním. Myslel jsem, že jsem v ofsajdu, přiznal
Rozhodl chlapík, který má nejvíc doplatit na přetlak ve slávistické záloze. Jenže Josef Hušbauer je nezmar, nevzdá se bez boje. Při vstupu do sezony zachránil mistrovi body na horké půdě ve Zlíně. Když bylo týmu nejhůř, vytáhl ze skrumáže vítěznou střelu. „Říkali jsme si o půli, že v tomto tempu domácí nevydrží hrát celý zápas. Pak už jim docházely síly,“ shrnul mazák po výhře 1:0.
Šťastný gól, co říkáte?
„Byl tam šrumec, nějak se to odráželo. Chtěl jsem trefit bránu a to po zemi. Vím, že gólmani se většinou roztáhnou, tak jsem to chtěl trefit spíš mezi nohy.“
Po vaší brance jste koukal po rozhodčím. Proč?
„V první chvíli jsem si myslel, že jsem v ofsajdu. Byl jsem tam úplně sám, ale neviděl jsem za sebe. Bylo tam video, takže to asi bylo v pořádku. Akorát jsem nejdřív moc neslavil, protože jsem nevěděl, jestli jo nebo ne. Nechtěl jsem slavit, pokud by to pak zrušili.“
Co se s vámi dělo v první půli?
„Začátek nám nevyšel, mohli jsme prohrávat. Koli (Ondřej Kolář) nás podržel. Zlín začal velmi dobře, hodně nás presoval a měli jsme na vše málo času. Málo jsme podrželi balonů vpředu. V poločase jsme si to vyříkali. Pak jsme do toho šli víc my, měli jsme víc ze hry. Věděli jsme, že když dáme gól, měli bychom to už udržet.“
Zatrnulo vám po Součkově chybě a Fantišově sólu?
„Trošku jo. Viděl jsem to přímo. Koli ho dobře vytlačil od brány a Kudy (Ondřej Kúdela) se stihl vrátit. Zachránili nás oba.“
Jak vidíte vaši pozici v nabité záloze?
„Vím, že na ten post je nás celkem dost. Vím, že nebudu hrát všechny zápasy, kterých je dost. Pak je na každém, jak k tomu přistoupí. Jestli bude otrávený, nebo ne. Každý ví, jaká je jeho úloha. Měl by se s tím smířit a bojovat na tréninku i v utkání. Pak už je na trenérovi, jak se rozhodne.“
